Kultura a zvyky ve Spojených arabských emirátech

Ve článku věnovaném tématu „kultura a zvyky ve Spojených arabských emirátech“ se zaměříme na stručnou historii této země, dozvíte se, jakým jazykem se domluvíte nejen v Dubaji, a posvítíme si třeba i na státní svátky.

Historie

Území na pobřeží Perského zálivu je nepřetržitě osídleno již téměř 5 000 let. V 8. století našeho letopočtu pronikl do oblasti islám a začaly vznikat první samostatné emiráty. Ve středověku se tamější obyvatelé živili především sběrem mořských perel, rybolovem a dálkovým obchodem. V závěru 18. století na území dnešních Spojených arabských emirátů začali pronikat Britové a stavěli tam vojenské základny (mj. za účelem boje proti pirátství v Perském zálivu). Na konci 19. století pak byla oblast připojena ke Smluvnímu Ománu. Po nalezení ropy v roce 1958 se Dubaj stala zájmovým územím Francie. Jednotlivé emiráty se o 10 let později spojily a začaly spolupracovat s vidinou zisku nezávislosti. Po odchodu britských vojsk v roce 1971 vznikl federální stát, Spojené arabské emiráty jak je známe dnes. Do nově vzniklého společenství se odmítly přidat emiráty Bahrajn a Katar, které vyhlásily své vlastní svrchované státy.

Lidé

Spojené arabské emiráty se skládají celkem ze 7 autonomních emirátů (Abú Dhabí, Adžmánu, Dubaje, Fudžajra, Rás al-Chajma, Umm al-Kuvajnu a Šadržá). Území jen o málo větší než Česká republika obývá 9,5 milionu obyvatel. Z tohoto počtu lze za „Emiráťany“ označit pouhých 11 % obyvatel Spojených arabských emirátů. Celých 89 % populace tvoří přistěhovalci (60 % z jižní Asie – Indie/Pákistán/Bangladéš/Srí Lanka, 15 % Filipíny/Malajsie/Indonésie a 6 % západní země). Více než polovina obyvatel navíc obývá Abú Dhabí a Dubaj.

Většinová populace vyznává islám, ale vzhledem k početnému počtu přistěhovalců z výše uvedených zemí tvoří významnou náboženskou minoritu i buddhisté.

Ve Spojených arabských emirátech se bez větších problémů domluvíte anglicky. Je to dáno především nutností určitého sjednocujícího prvku ve velmi rozmanité společnosti. „Nějakou verzi“ anglického jazyka ovládá de facto každý.

Státní svátky

Ještě než se zaměříme na klasické státní svátky, je dobré upozornit na odlišné členění týdne. Stejně jako v jiných arabských zemích jsou i ve Spojených arabských emirátech považovány za víkendové dny pátek a sobota. 

Z hlediska státních svátků je nutné rozlišit ty vycházející z náboženství a ty světské.

Náboženské státní svátky

Svátky vycházející z islámu totiž nemají pevná data v kalendáři, neboť islámský kalendář je, na rozdíl od námi užívaného kalendáře gregoriánského, lunární (tj. každý rok v islámském kalendáři je o 11 dní kratší). Náboženské státní svátky tedy nemají data fixní, nýbrž pohyblivá. Mezi ty nejvýznamnější patří:

• Milad un Nabi (Mawlid) – narozeniny proroka Muhammada, slaví se 12. dne 3. měsíce;
• Lajlat al-Mirádž – svátek na paměť Muhammadovy „Noční cesty“ (cesta na nebesa, kde se setkal s Bohem a ten mu předal tzv. „pět modliteb islámu“ –  viz Súra 17), 27. den 7. měsíce;
• Eid al-Fitr (Svátek přerušení půstu) – ukončuje ramadán a trvá tři dny, začíná 1. den 10. měsíce;
• Den Arafa (Den pokání) – den výkonu tzv. „rituálu stání“ na kopci Arafát během pouti do Mekky, slaví se 9. dne 12. měsíce;
• Eid al-Adha (Svátek oběti) – probíhá formou oběti coby připomínky na Ibrahimovu oběť berana Bohu, slaví se 10. dne 12. měsíce;
• Al-Hijra (Muslimský Nový rok) – začátek prvního měsíce roku, muharramu.

Pak je tady ještě postní měsíc ramadán, devátý měsíc islámského lunárního kalendáře. Půst nazývaný saum, který k tomuto měsíci neodmyslitelně patří, je jedním z pěti základních pilířů islámu. Drží se celý  měsíc a jeho cílem je přiblížit se duchovní podstatě islámu. Za tímto účelem se věřící dočasně zříkají některých pozemských potřeb. Samotný půst trvá od úsvitu (začíná svoláváním na ranní modlitbu) do západu (končí svoláváním na večerní modlitbu) Slunce a během jeho trvání je muslimům zapovězeno jíst, pít či si užívat radostných chvilek s manželem/kou. První jídlem, iftárem, po skončení půstu jsou většinou datle s vodou či mlékem.

Cizinci by během ramadánu neměli jíst, pít ani kouřit na veřejnosti. V hotelových komplexech jsou poté zpravidla vytvořeny takové podmínky, aby bylo možné najíst se v ústraní. To samé platí o velkých nákupních centrech, kde jsou např. food courty odděleny a dočasně zakryty (ovšem jejich provoz omezen není). Pokud tyto pravidla nebudete respektovat, je třeba se připravit minimálně na opakovaná upozornění ze strany místních obyvatel.

Světské státní svátky

Tyto státní svátky jsou fixní a slaví se každý rok v totožných datech. Jedná o:

• klasický Nový rok (1. ledna);
• Národní den neboli Den nezávislosti (2. prosince) – připomínka odtržení se od britské nadvlády a vytvoření 7 emirátů;
• Martyr´s Day (30. listopadu) – připomínka mučedníků (osob, které položily život za Spojené arabské emiráty – vojenské, civilní i humanitární oběti) slavená teprve od roku 2015.

Na téma „kultura a zvyky ve Spojených arabských emirátech“ bychom toho mohli napsat samozřejmě ještě více. Pevně však věříme, že jako základ je toto info dostatečné.