S medvědem Gulliverem si dnes zavzpomínáme na České aerolinie! Psal se duben letošního roku a plyšový cestovatel se vydal na netradiční dobrodružství Zaletěl si totiž na křídlech ČSA z Prahy do Košic výročním letem, kterým východoslovenské letiště oslavilo 100 let od prvního spojení se světem. Jak tento let probíhal, to se dočteš v jeho cestopisu.
Loňský letecký rok jsem uzavřel s počtem 399 letů. Jistě se mnou souhlasíš, že let s kulatým číslem 400 by rozhodně měl být něčím výjimečný. Stalo se. Najednou se objevila zajímavá nabídka speciálního letu pořádaného košickým letištěm ve spolupráci s ČSA, jímž se mělo připomenout, že před sto lety tehdejší Československé státní aerolinie propojily Košice (KSC) s Prahou (PRG). Tak tohle mi zrovna padlo do noty. Stačilo pár kliků a letenky z Prahy do Košic i zpět byly v kapse.
Čtvrtek 11. dubna 2024
Z říčanského nádraží přes hlavní nádraží a Veleslavín na Terminál 2 za hodinu a 20 minut, včetně nákupu nezbytného cestovního proviantu, to je celkem přijatelný výkon. Od metra jedu poprvé místo nenáviděným autobusem číslo 119 podivným olbřímím trolejbusem číslo 59. Je stejně pomalý, skoro stejně nepohodlný, ale nejspíš velmi ekologický. Cestou si říkám, jestli by náklady na pořízení této divné eko-atrakce nevystačily aspoň na kilometr poctivého železničního spojení.
Mimořádný let ČSA nám svým důmyslným očíslováním OK 1924 připomíná počátek letecké linky ČSA, která již několik let neexistuje (!). Skomírající ČSA, pátá nejstarší letecká společnost, která kdysi létala od Havany po Hanoj, už létá toho času jediným letadlem pouze do Paříže a do Madridu. Brzy jí navíc budeme psát epitaf.
Vyrážíme z Prahy do Košic
Airbus A320, OK-HEU, přilétá ze španělské metropole načas a na následném letu do Paříže za něj pohotově zaskakuje Boeing od Smartwings. Jubilejní let je obsazený odhadem z 90 %. Čtyři již poněkud starší letušky jsou evidentně slovenského původu. Všechna hlášení bravurně zvládají nejen česky, ale i slovensky a pochopitelně i anglicky. Letušky u ČSA bývaly vždycky extra třída.
Startujeme s půlhodinovým zpožděním zaviněným údajně pozdním příletem letadla z předchozí destinace (nesmysl, přiletělo dokonce o trochu dříve) a potížemi s check-inem (pochybuji, všichni dávno seděli na svých sedadlech). Startujeme z dráhy 24 a míříme na Pelhřimov, dobře je vidět Brno, Uherské Hradiště se schovává pod mraky, následuje Trenčín, pak Banská Bystrica. Kapitán nás laskavě upozorňuje na nádherně zasněžené vrcholky Nízkých a Vysokých Tater. Asi deset minut před přistáním je dobře vidět Rožňava. Hned nato krátce vstupujeme nad území Maďarska, přelétáme Tornaszentjakab, ostře točíme doleva, vracíme se nad Slovensko a od jihu přistáváme na košickém letišti v Barce. Během letu jsme dostali suvenýr – velmi roztomilou, vkusnou, a navíc praktickou cestovní taštičku s nejdůležitějšími kosmetickými potřebami, pamětní certifikát, lahev vody Rajec a čokoládový bonbon. Kromě toho letušky nabízely poněkud výprodejový model letadla A330, který kdysi s registrací OK-YBA u ČSA létal.
Slavobrána a fotománie
Košické letiště nás jako své vzácné hosty vítá vodní slavobránou. Obvykle se vodní salvou z hasičských vozů vítá první přílet nové linky, někdy přílet nového letadla a podobně.
Těsně před námi přistálo letadlo Ryanairu z Londýna, což asi poněkud zamotalo hlavu několika půvabným hosteskám, které musely pečlivě odfiltrovat cestující. Pražští pasažéři totiž obdrželi drobný suvenýr v podobě elegantně zabaleného muffinu s nápisem 100 rokov lietania z Košíc, zatímco londýnští nedostali nic. Mohli si však stejně jako my vyfotit letadlo v dnes již vzácných barvách ČSA. Jen zřídka se stává, že vás po vystoupení z letadla nechají se víc než čtvrt hodiny potloukat po ploše a fotit jako divé. Tady čile fotili i zaměstnanci letiště a fůra novinářů.
Košické letiště je maličké, ale pěkné a příjemné. Trochu připomíná letiště brněnské nebo karlovarské. Vybíhám před budovu, abych si udělal po letech fotku, ale brzy se zase vracím do odletové haly. Před odbavením upoutává pozornost zajímavá vitrínka varující nás před bláhovou snahou vzít si s sebou na palubu krajně nebezpečné předměty jako třeba váleček na nudle či mlýnek na maso občas nazývaný vlk či vlček.
Před odletem si dáváme do nosu
Protože let OK 2024 je dnes posledním odletem z Košic, vládne i v gatech uvolněná atmosféra. Hned zkraje se mi v ruce objevuje číše vynikajícího sektu. Jen kousek dál už ochutnávám z nebývale bohatého rautu. Nápadité chlebíčky či zajímavé kanapky, všechno jedna báseň. K tomu nealkoholické nápoje, co hrdlo ráčí. Čtyři významní pánové před zástupem dychtivých novinářů řeční o nepochybném významu letiště pro celý východoslovenský region a před očima cestujících podepisují memorandum o spolupráci Košického kraje s letištěm. Zmiňují onen slavný let, který před 100 lety poprvé spojil Košice s Bratislavou a Prahou, ale o legendárních ČSA celkem významně mlčí. Snad by chtěli říci, že by košickému letišti vedle letadel Austrianu, LOTu a Swissu velmi slušely i elegantně zbarvené stroje Českých aerolinií.
Když všichni dořečnili, a i chlebíčky došly, pustili nás na již potemnělou plochu, aby si četní fotofanoušci přišli na své. Letištní ochranka stála klidně opodál, aby se nedostala do záběrů. Dostali se mi tam však mnozí jiní.
A letíme zpět do Prahy
S fotoaparáty naditými unikátními snímky nasedáme zpět do 22 let starého airbusu. Stejné přívětivé letadlo, stejná sympatická posádka, stejné informace ve třech jazycích. Pro cestu do Prahy si tento noční let OK 2024 zvolilo o trochu méně cestujících, než přiletělo do Košic. Někteří se prý vracejí vlakem, jiní se v Košicích zdrží na víkend a přiletí s Ryanairem. Za mnou i vedle mne sedí parta mladých, dílem trochu rozjařených příznivců ČSA, kteří celkem zasvěceně a celkem smutně hovoří o nadcházejícím definitivním, nepochopitelném konci ČSA. Zdá se, že je to hotová věc. Já jsem tou dobou chtěl alespoň trochu ještě věřit…
Odlétáme ve 20:16. Startujeme už za úplné tmy na sever, krátce obdivujeme nasvícené Košice, pak točíme na západ. Ačkoliv sedím nezvykle vpravo, Tatry již vidět nemůžu. Míjíme Liptovský Mikuláš, Žilinu, Prostějov, Havlíčkův Brod, Brandýs nad Labem. Na ruzyňském letišti přistáváme po 52 minutách ve 21:08.
Tak takhle začala moje pátá stovka letů. Snad přibydou ještě nějaké další.
