Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos
13.9.2020

Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos

Láká vás Řecko? Dnes vám přinášíme skvělý cestopis z ostrova Kos!

📆 Pátek 31. července 2020

Nasolené maso déle vydrží, říkáme si a na poslední chvíli kupujeme zájezd k moři. Na výběr toho letos moc není. Kos, který jsme v roce 2007 poctili krátkou návštěvou, nám připadá jako docela dobrá volba. Ještě tam nezavedli rouškini (plavky doplněné o roušku), moře je teplé a letadla tam létají.

Tradiční odlet ve 4:50 považuji za bezbřehou zlomyslnost. Objednáváme taxi na 2:00. V Ruzyni jsme během chvilky. Zažívám nejrychlejší odbavení charterové letu v dějinách. Do odletu zbývá plno času, obchody včetně trafiky mají zavřeno, a tak klimbáme. Nástup ospalých pasažérů do letadla připomíná spíše pochod duchů. Na lince QS 1126 letíme 8 let starým Boeingem 737-800 společnosti Smartwings s imatrikulací OK-TVU. Náš let má 1801 km a vede nad Brnem, Budapeští, Srbskem, řeckou Soluní, ostrovy Chios a Kalimnos. Nad kráterem sopky ostrova Nisyros otáčíme o 180° a po 2 hodinách a 18 minutách klidného letu hladce přistáváme na letišti Kos Hippokrates.

📍 Letiště Hippocrates, Kos, Řecko

Pro vstup do Řecka je nutné mít speciální formulář. Vyplňuje se přes internet a potvrzení musíte mít buď vytištěné, nebo v mobilu. Potíž může být v tom, že ho dostanete e-mailem teprve o půlnoci před příletem do Řecka. Pro Pražáky to není problém, ale pro cestující ze vzdálenějších lokalit to může být poněkud nepraktické. Naše potvrzení na letišti nikoho nezaujalo, ale pár spolucestujících požádali, aby se podrobili testu. Zřejmě to nebylo žádné velké drama, protože do hotelů už zase všichni jeli společně. Transfer do hotelu trvá doslova pár minut, ale ouha, pokoje jsou podle nových zvyklostí k dispozici až od 15 hodin navzdory tomu, že hotel je poloprázdný. Vysvětlují to tím, že úklid je prý v dobách korony náročnější.

I další protikoronavirová opatření jsou zvláštní. Třeba pokoje se uklízejí pouze každý 3. den. Budiž, ale vzhledem k starobylému řeckému zvyku neházet použitý toaletní papír do záchodu, nýbrž do vedle postaveného odpadkové koše, toto opatření může poněkud zavánět (upřímně řečeno, stejně neznám nikoho, kdo by se překonal a tento zvyk dodržoval). Také s jídlem je to zvláštní. V režimu all inclusive je jídlo vystavené za sklem. Každého hladovce se ujme číšník a nakládá na talíř, co mu ukážete. Na konci švédského stolu vám plný talíř prostrčí okýnkem jako rekomando na poště. Podobně to funguje i se zákusky a s nápoji. Zní to divně, ale celkem to funguje. Číšníci jsou orouškovaní, strávníci ne.

Zbytek dne trávíme u moře. Pláž je zde docela úzká a chráněná vlnolamy připomínajícími obrovské velryby. Voda má 27 °C. Kvůli pravidlu keep distance (udržuj rozestup) hotel drasticky omezil počet slunečníků a lehátek. Velký smysl to nedává a v praxi to funguje tak, že před snídaní všichni spěchají na pláž, na lehátka si položí ručník a pak zmizí. Lehátka jsou sice obsazená, ale lidé tam nejsou.

📆 Sobota 1. srpna 2020

Dnes máme schůzku s delegátkou Klárou. Lidé si stěžují na kdeco. Ukazuje se, že to jsou lidé zvyklí na turecký a egyptský cestovatelský standard. Klára vysvětluje, že Řecko je prostě o dost dražší destinace s výrazně nižší úrovní služeb. Má pravdu. Jen bych dodal, že se Řekové tak trochu zasekli v dávném starověku a ještě jim nedošlo, že z hvězdné historie se trvale žít nedá. Chtěli jsme si objednat výlet na sousední ostrov – vyprodáno. Odkázali nás na konkurenci. Vycházíme z hotelu a hned přes ulici stojí cestovní agentura. Ještě než jsme přelouskali jejich nabídku, oslovila nás paní majitelka, sympatická Němka našeho věku žijící na Kosu. Během pár minut máme v kapse, co jsme chtěli. A dokonce levněji. Vyrážíme hned nazítří. Zbytek dne trávíme u moře. Koupili jsme si nový míč. To byste nevěřili, co se s ním dá zažít legrace a jak vás obyčejné pohazování ve vlnách dokáže unavit.

📆 Neděle 2. srpna 2020

Jedeme na poznávací výlet. Autokar s německy a anglicky mluvící skupinou turistů nás nejprve veze na jih ostrova, do malebného přístavu Kardamena, kde už na nás čeká loď. Podmínkou nástupu je vyplnění dotazníku. Ano, jsme zdraví jako duby a s nikým nakaženým jsme se jaktěživo nesetkali. Na loď se nastupuje v rouškách. Proboha, keep distance! Na otevřené palubě si však roušky můžeme sundat. Ani keep distance tady neplatí. Míjíme neobydlený ostrov Giali, který pozvolna mizí. Těží se na něm pemza používaná prý mimo jiné k výrobě cementu, takže ostrova rychle ubývá.

📍 Mandraki, Nisyros, Řecko

Po hodině plavby kotvíme v přístavu Mandraki na ostrově Nisyros. To je ten, který jsme viděli z letadla krátce před přistáním. Následuje prohlídka s holandskou průvodkyní. Německy mluví, jako když bičem mrská, ale dost jí utíkají rody a pádové koncovky. Já vím, na koncovkách nezáleží. Takže: Pro řecký městečky jsou typická křivolaké uliček lemovanýma bílé natřeným domečků s modrým okna. No, ono na tom skloňování přece jen trochu záleží, že? Ty křivolaké uličky jsou tak úzké, že jimi většinou neprojede žádné auto. Místní se tu tedy prohánějí na motorkách, skútrech nebo aspoň mopedech.

Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos

Prohlídka končí na Náměstí Starších, kde se sedí pod jedním z největších fikusů v Řecku. Jsem tím úplně nadšený, protože fikusy prostě miluju. Sezení pod ním bývalo vyhrazeno pouze starším a váženým osobám, protože teplota pod ním je průměrně o 5 °C nižší než v okolí. Dnes tam může usednout kdokoli. My se dlouho nezdržujeme. Osvěžujeme se ledovou kávou frappé a šťávou z čerstvých pomerančů a jdeme se toulat mezi krámky. Mezi suvenýry převládají pěkné výrobky z pemzy, lávy a obsidiánu. Mezi místní pozoruhodnosti patří krámek s exotickými zmrzlinami. Ochutnáváme konopnou a lávovou. Ta se vyrábí z batátů čili sladkých brambor.

Vracíme se do přístavu, odkud nás autobus veze vzhůru do hor. Cestou míjíme tři ze čtyř obcí, které na ostrově jsou, dvě u moře a dvě v horách. Ve vesnici Pali vidíme opuštěné lázně. Do budoucna prý mají opět sloužit. Nikoli však turistům, ale Řekům. Kombinace místních termálních pramenů a mořské vody má údajně blahodárné účinky při léčbě artrózy a dalších chorob.

📍 Stefanos, Nisyros, Řecko

Vysoko v horách se skrývá 300 metrů veliký sopečný kráter se stále aktivním podzemním hydrotermálním systémem. Do kráteru vede úzká stezka s mnoha schody. Myslel jsem si, že kráter musí být černý jako peklo, ale okolní hornina je zde prakticky čistě bílá. V mnohém připomíná bělostné svahy v Pamukkale. Některé partie jsou zde zbarveny do růžova. Na dně kráteru je velmi silně cítit síra. Zápach vychází z bezpočtu otvorů v zemi a z bublajících fumarol. Povrch země tady má prý teplotu 70 °C. Kdo se špatně obul, musí poskakovat. Mnozí, zvláště ti, co se na cestu lehkomyslně vybavili vietnamskými žabkami, další prohlídku sopky zcela vzdávají. Průvodkyně výslovně upozorňuje na nebezpečí pro osoby s klouby z titanu. Ty se prý tady mohou zahřát nad únosnou míru. V kráteru je opravdu hodně horko.

Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos

To nám nevadí, navíc všude kolem to tajemně šumí a bublá jako v papiňáku, takže máme pocit, že sopka může kdykoli vybouchnout. Podivné čmoudíky z jedovatých plynů a citronově zbarvené krajkoví kolem nebezpečně vypadajících otvorů vedoucích zřejmě hluboko do nitra Země nám nahánějí pocit, že se zem co nevidět otevře a vše pohltí žhnoucí plameny a rudá láva. Ale klid, poslední erupce tady proběhla před 150 lety. Následující zážitek si ani netroufám komentovat. Je to děsivé a krásné současně.

Vracíme se do přístavu v Mandraki a stejnou lodí plujeme na Kos. Rozpustilý kapitán se nejspíše rozhodl, že z fádního trajektu pro nás vytvoří vysloveně zážitkovou plavbu. Loď vede cik-cak a najíždí na vlny tak, aby to co nejvíce houpalo a cákalo. Vlny se se šuměním rozbíjejí o příď a mohutně skrápějí spodní palubu. Kdo sedí dole vpředu je po chvíli pěkně zmáčený, ale nikomu voda nevadí. Na sluníčku všechno hned uschne. V přístavu Kardamena přesedáme do autobusu a za moment jsme v hotelu. O pár minut později už plaveme v moři.

📆 Pondělí 3. srpna 2020

Den koupání a odpočinku, neboli thalassoterapie a relaxace. Hned ráno zabíráme lehátka s výhledem na protější ostrov Kalimnos, který je ještě zahalený v ranním oparu. Někteří možná zvednou obočí, když se dozvědí, že se celý den válíme na pláži a čteme si. Ale co, proto jsme sem přijeli. Už staří Řekové znali blahodárné účinky mořské vody. Vojáky, kteří přežili válečná tažení, ubytovávali na břehu moře, aby se rychleji zotavili. Všimli si totiž, že se jejich zranění u moře hojí mnohem rychleji než ve vnitrozemí. Tehdy vlastně vznikla thalassoterapie neboli léčba mořskou vodou, sluncem, bahnem, řasami a pískem.

Moře má dnes ideální teplotu 28 °C, vzduch 32 °C. Na pláži jsme našli opuštěný míček, takže už máme dva. Celé dlouhé roky jsem míč považoval za krajně nebezpečnou věc, která byla zlomyslně stvořena jen proto, aby mi s ní neustále někdo rozbíjel brýle. Míčové hry jsem skoro půl století nenáviděl a zásadně se jich nikdy neúčastnil. Ale tady je to něco jiného, dokonce mě hraní s balónem baví. A neřekli byste, jak takové dvouhodinové VHM (veselé házení míčem) dokáže protáhnout tělo.

Po náročném sportovním výkonu je třeba si dopřát i nějaké to pohlazení po duši. Letos jsem si s sebou přivezl neobyčejně vtipné, hřejivé fejetony z pera Ivanky Deváté shromážděné v knize Radši nekoukat. Vřele vám ji doporučuji.

📆 Úterý 4. srpna 2020

Dnes navštívíme metropoli ostrova Kos, která se pro změnu jmenuje Kos, pro cizince pak Kos City. Jedeme veřejným autobusem, který se od českého vyznačuje tím, že v něm pracuje průvodčí. Řidič se díky němu nezdržuje a soustředí se na cestu a na dodržování jízdního řádu, což ovšem není nijak zvlášť složité. Jízdní řády jsou zde víceméně přibližné. Na vývěsce se pouze dozvíte, kdy autobus odjíždí z konečné. Pak odhadnete, jak daleko ta konečná může být, jak rychle tady autobus jezdí, přidáte bezpečnostní časovou přirážku, to vše dosadíte do rovnice o neznámém počtu neznámých a pak prostě stojíte u tyče označující zastávku. Pro provozovatele místní dopravy to musí být docela úsporné. Pouhé 4 kilometry od Kosu leží turecké město Bodrum. Normálně mezi oběma městy existuje časté a turisty hojně využívané lodní spojení. Letos tomu tak není.

📍 Kos, Kos, Řecko

Kos je příjemné městečko, hezky opravené a pěkně nabarvené. V 2017 zde udeřilo zemětřesení, při němž spadl minaret, popraskal kostel a poškodil se i Hippokratův platan na Platanovém náměstí, kde roste platanů více. Pověst říká, že ten první zasadil sám Hippokrates, který pod ním i sedával. To by znamenalo, že strom je starý zhruba 2400 let. Dále se tvrdí, že apoštol Pavel pod ním v roce 57 našeho letopočtu přednášel křesťanství. Vědecké výzkumy ukázaly, že tento platan je starý nanejvýš 500 let. Patrně se jedná pouze o jednu z odnoží toho původního. I ta je ale již tak vykotlaná, že se sotva drží. Pomáhá jí v tom řada různých opor a výztuh.

Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos

Docházíme k závěru, že Kos by se měl jmenovat spíše Kočkos. Kosa jsme neviděli ani jednoho, zato koček tu mají jako máku. Je zřetelně vidět, že sociální nůžky se rozevírají nejen mezi lidmi, ale i mezi kočkami. Tu a tam vidíte ulízané vypasené miciny, kterým páníčkové a paničky kupují v supermarketu pamlsky od Whiskas, a naopak často vyzáblé chudinky s usmolenými čumáčky, které jsou rády, když občas najdou u popelnice kus chleba nebo na břehu moře leklou rybičku.

Protože nejsme zrovna nadšenými obdivovateli vykopávek, kteří pateticky vzdychají nad hromadami suti a kamení představujíce si, že to před tisíci lety byl velebný chrám nebo jenom chlívek vladařovy kozy, město docela časně opouštíme. Návštěvu Asklepionu, nejstarší nemocnice na světě, která leží jen pár kilometrů za městem a kde se údajně učíval i sám Hippokrates, si necháváme na příště. V centru města okukujeme památky, nakupujeme pohledy a suvenýry, abychom pomohli místnímu hospodářství, ale tentokrát odoláváme příjemnému posezení v některé z pravých řeckých hospůdek, taveren nebo kaváren. Na každém kroku je vidět, jak pohostinství trpí. Turistů letos přijelo málo. Ochranná opatření kvůli koronaviru způsobila už teď podstatně větší škody než zemětřesení v roce 2017.

📆 Středa 5. a čtvrtek 6. srpna 2020

Moře, relaxace, čtení, psaní a také vynikající jídlo.

Několika jídel se tady nemohu nabažit. Předně je to pravý řecký, hustý a nejspíš příšerně kalorický jogurt, žádná lehká náhražka od Danone. Chutná výtečně třeba s medem. Nebo řecký salát, ten se podobá šopskému, ale navíc obsahuje olivy s peckou. Také sýr je jiný. Zatímco pravý šopský salát se připravuje z oloupaných rajčat a paprik (aspoň tak nás to učila naše známá Bulharka Števka), které musí být nakrájeny na malé kostičky, Řekové se se svým salátem tolik nemazlí. Nic se neloupe a rajčata se krájí na osminky. Pečou tady vynikající koláč. Ten by obstál i v české kuchyni. Existuje v jablečné, broskvové a třešňové variantě a je prostě skvělý. Dvakrát jsme si dali červené víno, ale to nás nijak neuchvátilo. I moravské červené v provedení „pro Pražáky“ chutná lépe. Zato zde na každém rohu dostanete osvěžující šťávu z čerstvých pomerančů, která je stejně na žízeň nejlepší.

📍 Mastihari, Kos, Řecko

Ve volných chvílích se věnuji prozkoumávání rozlehlého areálu našeho hotelu a jeho okolí. Kromě několika bazénů má hotel Princess of Kos dokonce vlastní kapličku. Oba sousední pozemky jsou úplně prázdné, leží zřejmě odnepaměti ladem a za každého počasí se na nich pasou krávy. Těch kravek je nám docela líto. Celý den stojí na sluneční výhni bez sebemenšího stínu a líně ukusují suchou trávu, v podstatě už seno. Opodál mají sud s vodou, která je po celém dni docela odstátá. Ale nezdá se, že by výrazně trpěly. Jsou na to určitě zvyklé, vždyť se tady narodily. Je zajímavé, že kolem sebe mají šťavnaté banánovníky, ale ty jim nechutnají.

Gulliverovy cesty: Řecký ostrov Kos

Hned vedle krátké a hlavně úzké pláže našeho hotelu začíná poměrně divoké pobřeží s nádherně jemným pískem a s divokou vegetací. Nejkrásnější jsou zde sněhově bílé pouštní lilie, které právě kvetou. Koho nebaví ležet na hotelové pláži pod slunečníkem, může keep distance a ulehnout o pár set metrů dál. Ostrov Kos, který je 12. největším řeckým ostrovem a 3. největším ostrovem skupiny Dodekanes, bojuje se silnou mořskou erozí, kvůli které každoročně zmizí v Egejském moři pár desítek centimetrů písčitého pobřeží. Některé hotely si pláže chrání důmyslnými vlnolamy.

Myslíte si, že Kos je vyprahlý? Není tomu tak. Mají zde dost pramenů pitné vody, a dokonce odsud každý týden odjíždí obří cisternová loď na Nisyros, aby zásobila ostrov, kde žádný zdroj pitné vody neexistuje. Kos patří k ostrovům, na kterých letní teploty sice leckdy překračují tropickou třicítku, ale často zde vane meltemi, chladivý vánek nebo větřík, který se obecně považuje za příjemně osvěžující. Nejčastěji se vyskytuje právě v červenci a v srpnu.

Vracíme se z dlouhé procházky a jako obvykle daleko do mořských vln házíme obolus neboli drobnou minci. Tento starý zvyk má zajistit, že se k moři dříve nebo později ve zdraví vrátíme.

📆 Pátek 7. srpna 2020

Nastal čas návratu. Na letišti čile probíhá přestavba, a tak tady trochu vládne zmatek. Do toho všeho neustále někdo volá keep distance, keep distance. Při čekání na odbavení musíte stát 1,5 metru za člověkem před vámi, ale že se v klikaté frontě a v letadle rameny dotýkáte jiných lidí, to se neřeší. Letiště na Kosu mělo donedávna jednu atrakci – kapličku – od které byl nádherný výhled na dění na letištní ploše. Dnes je bohužel kaple z bezpečnostních důvodů uzavřena.

Náš let QS 1127 je docela slušně zaplněný, odhadem 85 % sedaček je obsazených. Nese nás 16 let starý Boeing 737-800 s imatrikulací OK-TVW. Trasa domů vede přes Kalimnos, Samos, Chios, Soluň, Sofii, Niš, Bělehrad a Balaton. Pak se pod námi jako na dlani objevuje Bratislava, dále Dukovany, vlevo Moravské Budějovice, Jihlava, Humpolec, Zruč, Sázava, Mukařov, Klánovice. Před Brandýsem točíme doleva a po 2 hodinách a 16 minutách dosedáme na ruzyňském letišti. Seděli jsme ve vzácné 13. řadě a pro ty nejzvídavější dodávám, že jsme celou dobu letěli na oba motory.

Baví vás naše cestopisy? Přečtěte si o Gulliverových cestách do Španělska. Nezapomeňte se podělit o své cestovatelské zážitky v naší diskuzi! 🙂

guest
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Zpětné vazby
Ukázat všechny komentáře
Dagmar

Cestopis není skvělý. Na Kosu je toho k vidění mnohem víc.

Lukas

Je to velice pekne napsane, ale souhlasim je zde mnoha nadhernych mist, ktere proste musite navstivit. Nejlepe pucit auto,skutr, ctyrkolku-vsechno blízko. Must to see- Zia na zapad slunce, Palio Pili, Paradise Beach (nadherna plaz – neporovnatelne s ostatnimi na ostrove) a Therma beach.

Chviličku prosím, zaletsi.cz pro Vás vyhledává tu nejlevnější letenku ;)