S Alitalií do Země vycházejícího slunce za 2137 Kč
28.6.2013

S Alitalií do Země vycházejícího slunce za 2137 Kč

O této nabídce

Je pozdní nedělní večer 16.12., přede mnou je jedna z posledních nocí na Erasmu v Nijmegenu, ležím v posteli a koukám do počítače. Jako rána z čistého nebe je pro mě zpráva, že Alitalia pustila do éteru zpáteční letenky do Číny za 2500 Kč a do Japonska za 1900 Kč (o tarifu jsme Vás informovali zde a zde). Rychle projíždím volné termíny, a okamžitě se rozhoduju – 23. – 29.1. je perfektní. Je půl druhé ráno a obvolávám všechny spící kamarády v Čechách – Máš 5 minut na rozhodnutí, letíš? Nakonec se mi na facebook ozve kamarádka Danča a zbývá už jen koupit letenky. V poslední sekundě mi mizí možnost návratu 29.1., a proto nakonec beru zpáteční letenku o den dřív. Itinerář je následující: Benátky – Osaka (23.1.), Tokio – Řím (27.1.), Řím – Praha (28.1.). Aby byla cesta kompletní, dokupuju ještě letenky Praha – Benátky na 22.1. s Wizzairem za 237 Kč. To znamená, že nás čeká den v Benátkách, 72 hodin v Japonsku a den v Římě, to vše za 2137 Kč. :)))

den 1 – Praha – Benátky Treviso (Airbus A320)
Přestože jsme měli první den na plánu jenom přípoj do Benátek, den nemohl být více hektický. Ještě večer před odletem jsem měl zkoušku, a proto mi po návratu domů zbývalo jen pár hodin na na to, abych se sbalil a vyrazil zpátky na do Prahy letiště. Let proběhl podle plánu a těsně po poledni jsme přistáli na letišti Benátky Treviso. Z letiště jsou v zásadě 2 přijatelné možnosti, jak se dostat pohodlně a celkem levně do centra. První z nich je cesta AVTO autobusem za 7 EUR, druhou je kombinace místní dopravy do Trevisa a odtud vlakem do Benátek (celkem 4,35 EUR). Obě cesty trvají shodně asi 40 minut (více informace o letišti).

Vzhledem k tomu, že jsem s Dančou v Benátkách oba nedávno byli, děláme jen několik fotek v centru a běžíme do hostelu naplánovat naši japonskou tour. Přestože to zní málo uvěřitelně, až doteď jsme na to neměli pořádně čas, a proto máme noc na to, abychom se domluvili, co budeme dělat 72 hodin v Japonsku.

[singlepic id=62 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=63 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=64 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=65 w=640 h=480 float=center]

Pro ubytování jsme využili hostel Venice Lagoon House, který se nachází nedalo od letiště Marco Polo a poměr cena / výkon byl naprosto luxusní.

den 2 – Benátky Marco Polo – Řím Fiumicino (Airbus A320), Řím Fiumicino – Osaka (Airbus A330)
Druhý den naší cesty byl jen cestovní. 12 hodin v letadle na trase VCE – FCO – KIX společně s časovým posunem způsobily to, že jsme do Osaky přiletěli znovu až druhý den ráno.

Po standardním vnitrostátním letu do do Říma a pár hodinách čekání jsme se konečně nasoukali do skoro nového a opravdu hezkého Airbusu A330. Obrovským překvapením pro nás bylo, že i přes chybový tarif Alitalie bylo letadlo zaplněno z hodně slabých 50% (z toho hned několik Čechů a Slováků, kteří zvolili stejný let jako my). Díky tomu se nám každému podařilo obsadit si několik sedaček vedle sebe a luxusně se vyspat. Letu se dá jen velmi těžko něco vytknout. Kromě italské kuchyně byla na výběr vždy i nějaká japonská specialita, díky které jsme mohli aspoň potrénovat, jak se jí hůlkami (teda spíš Danča mě učila a já jsem trénoval). Do Osaky jsme přiletěli kolem 6. hodiny ráno a naše rychlopoznávačka Japonskem mohla začít.

den 3 – Osaka
Prvním z našich úkolů bylo dostat se do centra, přičemž zpětně musím říct, že jsme i bez většího zkoumání zvolili nejlevnější a nejlepší variantu. Využili jsme Nankai Airport Express, který stál jenom 900 yenů a cesta do centra trvala přijatelných 45 minut (všechny hlavní varianty cesty do centra tady).

Hlavní výhodou bylo, že na rozdíl od ostatních vlaků, které jely na hlavní osacké nádraží, ten náš jel do stanice Namba vzdálené asi 40 minut pěšky od osackého hradu (jediné památky, která opravdu stojí v Osace za vidění). Pokud si necháte poradit v místním infocentru, je možné jít prakticky celou cestu úzkými uličkami staré části Osaky, které jsou ve velkém kontrastu mrakodrapy všude okolo. Po prohlédnutí hradu jsme pokračovali pěšky (znovu asi 40 minut) na hlavní nádraží, odkud jsme se chtěli dostat do Kyota, hlavního cíle naší cesty. Orientace na nádraží nebyla úplně nejsnazší, ale okamžitě se nás ujalo několik místních, kteří uměli pár slov anglicky, a ukázali nám úplně všechno – jak koupit lístek, jak se dostat na nástupiště, na kolikáté stanici vystoupit (vlaky jezdí přibližně jednou za 15 minut, cena je 500 yenů, cesta trvá asi 45 minut a není potřeba rezervace dopředu). Snaha místních pomoct byla opravdu neskutečná!!!

[singlepic id=66 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=67 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=68 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=69 w=640 h=480 float=center]

V Kyotu jsme se ubytovali v typicky japonském hotelu kousek od nádraží. Jestliže si chcete za pár korun vyzkoušet, jak se spí na rohožích, koupe se ve společné lázni, chodí po hotelu v hotelových pantoflích a musí se přezouvat, když jdete na záchod, je hotel Nihonkan ideální volba. 🙂

den 4 – Kyoto
Jak jsme dopředu předpokládali, Kyoto je zdaleka nejhezčí město, které jsme na své cestě navštívili, a den zde je opravdu málo. Přestože jsme vyrazili brzo ráno a rozhodně se nedá říct, že bychom se někde zdržovali, nestihli jsme zdaleka všechno, co bychom chtěli vidět. Jednoznačným tipem pro místní dopravu je koupit si na informacích celodenní jízdenku a cestovat místní dopravou. Vzhledem k tomu, že jsou všechny hlavní památky v podstatě na hlavním městském okruhu, je velice snadné se zorientovat a stihnout se toho dá celkem hodně.

Za vidění rozhodně stojí komplex Fushimi Inari (nekonečná řada oranžových dřevěných bran tvořících tunel dlouhý několik kilometrů), Kinkaku-ji (Zlatý pavilon), Ginkaku-ji (Stříbrný pavilon), chrám Kiyomizu nebo ulička Sannenzaka Ninenzaka.

[singlepic id=70 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=71 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=72 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=73 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=74 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=75 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=76 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=77 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=78 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=79 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=80 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=81 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=82 w=640 h=480 float=center]

Po celodenním chození jsme nasedli na noční autobus do Tokia (možno rezervovat na willerexpress.com, cena 6000 yenů), který nás vysadil druhý den přímo v centru chvíli po úsvitu. Asi poprvé v životě můžu říct, že pro mě cesta autobusem byla zážitkem (ne ani Student Agency Relax & Fun se nedá srovnat 🙂 Přestože jsme měli ta nejlevnější místa, byla tam vedle sebe jenom 3 sedadla, které bylo možné sklopit tak, že vznikla dokonalá postel. Navíc bylo možné přetáhnout si přes hlavu takový kryt, díky kterému Vás neobtěžovalo okolní světlo a zvuky. Během 8 hodinové cesty jsme se tak skvěle vyspali a připravili se na další celodenní chození po městě.

den 5 – Tokio
Centrum Tokia se dá charakterizovat celkem jednoduše – mrakodrapy, mrakodrapy, mrakodrapy, císařský palác, mrakodrapy, mrakodrapy. Po klasické návštěvě infocentra jsme se byli podívat do císařských zahrad a na císařský palác a shodli jsme se, že všechny paláce a chrámy v Kyotu byly hezčí. Na doporučení našeho průvodce jsme se tak vypravili na sever do Asakusy, kde se nachází několik starodávných chrámů.

Nedaleko odsud jsme se také ubytovali, a přestože to zní neuvěřitelně, hledání hotelu se proměnilo v nějúžasnější zážitek v Japonsku. Celý problém byl v tom, že poloha hotelu byla na mapě špatně označena, a proto se hotel nacházel asi 200 metrů od místa, kde jsme ho hledali my. Když místní viděli naši bezradnost, začali nám nabízet pomoc a hledali hotel s námi. Po půl hodině kolem nás vznikla skupina zhruba 15 Japonců, kteří se různými prostředky snažili ze všech sil hotel najít. Někteří běhali okolo a ptali je kolemjdoucích, někteří hledali na internetu a někteří volali známým. Průběžně odbíhali a zase se vraceli s lidmi, na které při hledání narazili a kteří se také rozhodli, že nám pomůžou hledat. Přibližně po hodině kolektivního hledání někdo zjistil, kde se hotýlek nachází, a poslal nás tím směrem. Nutno dodat, že přestože jsme věděli, že bydlíme asi 200m tímto směrem, hotel bychom nikdy v životě nenašli. Došli jsme na tržiště, kde jsme se ztratili znovu. Zde už ale běhali všichni zaměstnanci hotelu, kteří nás hledali, a nakonec nás chytla za rukáv asi 80 letá a 145 cm měřící babička, která nás táhla k hotelu. Jednalo je o uzoučký neoznačený domeček hned vedle velkých obchodů s blikajícími neony, což činilo náš hotýlek absolutně neviditelným. Jediné, podle čeho jsme mohli rozeznat, že jsme správně, byl nápis na dveřích: Vítejte Miroslav, Daniela (+ další hosté, kteří měli ten den přijet).

Po krátkém spánku jsme vyrazili brzy ráno na letiště, abychom chytli ranní let. Díky tomu, že jsme bydleli nedaleko od stanice UENO, mohli jsme znovu využít nejlevnější dopravy na letiště. Vlak Keisei Limited Express stál 1000 yenů a cesta trvala 75 minut (všechny možnosti dopravy z centra na letiště Narita). Vzhledem k tomu, že tato část města je podle našeho názoru zdaleka nejhezčí, i zpětně hodnotíme ubytování právě zde jako zdaleka nejlepší volbu.

[singlepic id=83 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=84 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=85 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=86 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=87 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=88 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=89 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=90 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=91 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=92 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=93 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=94 w=640 h=480 float=center]

den 6 – Tokio Narita – Řím Fiumicino (Boeing 777 – 200)
Jak jsme byli namlsaní z letu do Osaky, očekávali jsme podobný přepych i při zpátečním letu. K našemu zklamání jsme okamžitě po nástupu zjistili, že naše triplesedma, která už něco pamatovala, je našlapaná do posledního místečka. Aby toho nebylo málo, pod sedadlem před námi bylo zabudované nějaké kovové zařízení, což absolutně znemožňovalo natáhnout si nohy. Třešinkou na dortu byla skutečnost, že nám pořádně nefungovaly ani obrazovky, takže jsme se nemohli za letu dívat na filmy. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že za 1900 Kč bychom letěli třeba i na křídle.

Po příletu do Říma jsme využili dopravy autobusem Terravision za 4 EUR (ostatní způsoby dopravy v našich informacích o letištích). Na zastávce nás už čekala naše kamarádka Elena, které tímto ještě jednou zpětně děkujeme, že nám poskytla na den přístřeší a dělala celý den společnost. Náš nezapomenutelný výlet jsme zakončili procházkou po Římě a luxusní večeří od Eleniny mamky.

[singlepic id=95 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=96 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=97 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=98 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=99 w=640 h=480 float=center]

[singlepic id=100 w=640 h=480 float=center]

den 7 – Řím Fiumicino – Milan Malpensa – Praha (Airbus A320)
Poslední den před námi byla už jenom formalita v podobě 2 přískoků do Milána a do Prahy, kam jsme dorazili 28.1. chvíli po poledni. Celý tento skvělý výlet do Itálie a Japonska nás vyšel se vším všudy na 6500 Kč, za což ještě jednou děkujeme Alitalii, naší nejmilovanejší aerolince na světě. Už se znovu těšíme na na jejich další skvělou multicity akci :)))).


Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Zpětné vazby
Ukázat všechny komentáře
Už ti letenky nikdo nevyfoukne
Nejlepší akce aerolinek jsou pryč často i během několika minut a bohužel se nikdy nedostane na každého. Nastav si naše e-mailové notifikace, stáhni si appku a o každé akci budeš zaručeně vědět jako první. Jen blázen dává svým soupeřům dobrovolně náskok, no ne? :)
Chviličku prosím, zaletsi.cz pro Vás vyhledává tu nejlevnější letenku ;)