Ahoj cestovatelé, dneska pro vás přinášíme článek od našeho kamaráda a cestovatele Jardy Veselého, který se právě vrátil plný dojmů a nadšení z překrásné Kuby. Jeho slova vás zajisté nalákají k návštěvě země doutníků a pomerančů, navíc pro vás má spoustu praktických rad a tipů, jak to tam zvládnout na vlastní pěst. Čtěte Jardův cestopis z Kuby.
Je to několik dní, co jsme se vrátili se synem z třínedělního výletu po střední a západní Kubě. Plni zážitků, příběhů, poznání, ale i rad pro ty z vás, kteří byste o to stáli a podobný putovní výlet chtěli podniknout též. Pokud jste milovníci 5 hvězdičkových hotelů a skvělého jídla a pití, vlastníte-li plně nabitou zlatou kartu, pak už dál ani nečtěte a objednejte si v plné sezóně hotel ve Varaderu či Havaně přes jakoukoliv cestovku a je to. Jen na dlouhých písečných plážích pak asi nebudete často sami, jako se to stávalo nám. A vše za vás vyřeší delegát.
Plánování celé akce začalo letos v únoru nákupem těch nejlevnějších letenek od odborníků ze Zaletsi.cz. Poradí, doporučí a najdou vám vždy to cenově nejvýhodnější řešení. Ideální termín pro Kubu doporučuji duben – květen, kdy zde končí hlavní turistická sezóna a pořád je ještě krásných 35 – 38°C, voda měla jistě 28°C. Tedy pokud jsme se právě neosvěžovali pod vodopády či někde v jeskyních. Všude je tou dobou méně turistů a mnohé je i o něco levnější! Třeba i pronájem auta je dostupnější. Běžné, pro podobné dobrodruhy, kteří nechtějí vidět pouze Havanu a Varadero, je objednat si auto za rozumný peníz až 3 měsíce dopředu. Přibližovadel krom koňských potahů je totiž na Kubě permanentně kritický nedostatek a spoléhat se na to, že se vám podaří najít pak půjčovnu s něčím, co má 4 kola a volant + je navíc k dispozici po vašem příletu, je holá utopie. Pak už nezbývá jen autobus a nebo autostop. Ideální půjčovnu nám doporučil náš kubánský průvodce Julio a auto jsme měli po úhradě z Prahy asi 14 dní před příletem připraveno na letišti v Havaně. Sice vyřídit všechny papíry i tak trvalo asi 2,5 hodiny a převzetí vozu další hodinku. Doporučuji si vše pečlivě zkontrolovat, zapsat do přejímacího protokolu, včetně technického stavu, neboť pak je již na vás, že třeba najdou nějaký nový defekt či škrábanec. Jde to pak z vaší kauce, která bývá kolem 200 CUC (CUC = konvertibilní pesos / měna, kterou dostane po rozměnění €) / ekvivalent 214 €. Kurz se samozřejmě sem tam hýbe. Mít s sebou € je lepší než americké dolary a nespoléhejte jen na platební karty! U amerických dolarů si vždy strhávají poplatky a kurz je i díky embargu oproti € značně nevýhodný.
Bylo fajn si předem (e-maily je z Kuby složité posílat, tudíž nelze očekávat odpověď ihned, ale třeba i do několika dní) domluvit itinerář cesty, aby bylo jasné, co chcete vidět. Někde se dá i předem domluvit ubytování v casa particulare, jež jsou na Kubě v mnoha místech a někde i v hojném počtu označeny modrou kotvou. Červená kotva je pouze pro Kubánce a ubytování zde by se vám většinou moc nelíbilo. Jde často jen o postel a umyvadlo s někdy i tekoucí vodou.
A protože k dobrému cestování patří i pořádná automapa (GPS totiž ne zcela spolehlivě všude funguje a klasické navigace prý nejsou v autech povoleny – nevím proč), koupili jsme si zcela nové vydání klasického Autoatlasu vydaného Cubatour za 10 CUC, který měli jen a pouze na letišti a nikde jinde jsme jej neviděli. Doporučuji udělat to samé.
Výhodou místního průvodce, který s vámi cestuje, je to, že dokáže ušetřit mnoho starostí i peněz a zná místní poměry. Ví daleko lépe, kde je ubytování a třeba i se snídaní lepší, ceny nižší, kde jste přímo v centru a ušetříte tak za dopravu do něj, kde se dá přes noc schovat auto (většinou za CUC či 2 na nějakém dvorku místního obyvatele ) apod. Ideál je si vyměnit hlavně CUC a to třeba hned na letištích, případně v bankách, až se dostanete do většího města. Kurz je velmi podobný. CUC se dají vybrat i z bankomatů, kde vám jich ale dají na jeden výběr maximálně 200. Kubánská pesa si neměňte, měli byste plné kapsy papírů, které mají minimální hodnotu a za CUC vám je kdykoli kdokoli vymění – ale i toto vám na místě Julio poradí. Nemusíte se bát, hovoří poměrně hezky česky, neboť v mládí pobýval v bývalém Československu asi 6 let pracovně a dodnes na to rád vzpomíná.
Průvodce Julio bydlí v Mantanzas, což je asi 100 km východně od Havany, ale je schopen dojet bez problému kamkoliv. Zkoušeli jsme od února kontaktovat mnoho místních cestovek včetně i dalších individuálních průvodců, ale cenově byli buď děsně drazí a nebo k dispozici jen na pár dní. Pokud si naplánujete cestu po 15. dubnu a domluvíte se včas, náš průvodce Julio má tou dobou již po sezóně a může se vám plně věnovat. Jinak od listopadu do dubna pracuje pro Havana tour a je na roztrhání.
Čechů na Kubu jezdí opravdu hodně, ale bohužel z 95% hlavně do těch nejznámějších letovisek – škoda, přichází o hodně. My poznali místa, kde třeba na 65 km dlouhé silnici, kterou jsme jeli tam i zpět až na úplný západní výběžek Kuby – Cabo de San Antonio, jsme nepotkali jediné osobní auto. I zdejší cca 5 km bílá písečná pláž byla prosta jediného turisty. Prostě nádhera!
Nechci ale popisovat naší cestu, neboť pak by to nebyl článek, ale kniha o mnoha kapitolách. Třeba až bude čas, sepíšu. Spíše se zde jedná o drobné rady, jak vám ušetřit starosti, čas a i peníze! Největší úsporou všeho zmíněného byl náš milý Julio César Falcon, což je jeho celé jméno. A pokud byste chtěli mít nejlepšího česky mluvícího průvodce po Kubě, pak zde napíši na něj i kontakty a domluvíte-li se včas, je pak jen a pouze i pro vás!
Julio César Falcon
E-mail: [email protected]
Mobil a Whatsapp: +53 543-822-84
WiFi na Kubě
Na WiFi se zde musí kupovat hodinové kartičky od místního monopolního telefonního operátora, a i když jí máte po 1 CUC / hod. na WiFi zakoupenu, nic to neznamená. Nejdříve musíte najít v místě samém někoho, kdo má sám WiFi, a pokud vám dá i heslo, pak se připojíte k jeho routeru, což samozřejmě mívají pořešeny hotely, ale ne casy particulare.
My jsme měli za celou dobu jen 2, kde jim WiFi šla. Například v Trinidadu je jediné místo, kde na centrálním náměstí a starých schodech jde WiFi. Poznáte to také podle toho, že je zde zaplněno turisty a každý drží mobil v ruce! Proto brát si s sebou třeba na práci laptop je zcela zbytečná záležitost.
Po cestě z Trinidadu do Colonu jsou v horách nádherné vodopády, skvělé vyhlídky, prostě úžasná příroda.
Paštiky, bonbóny a léky s sebou
Vyplatilo se nám mít na svačiny s sebou i pár paštik, co vydrží v teple. Vezměte s sebou také několik pytlíků našich bonbónů na rozdávání místním, milují je a nemají je tam. A pokud, tak bídné. Čokoládu milují taky, ale ve 38°C její tvar vezme brzy za své, přesto ty naše udělaly radost i v tekutém stavu. V lednici se z nich zase ztvarovaly původní formy.
Vezměte si léky, co by třeba mohly být potřeba, málokde je tam seženete. Třeba Ibuprofen jsme tam nikde běžně neviděli. Rozhodně doporučuji sprej na komáry, budete-li se např. pohybovat po jižní Kubě plné močálů jako my v La Coloma.
Tabákové plantáže a jeskyně
Nenechte si ujít Vináles – tabákové plantáže, kam dojedete na hřbetu koně, skvělý místní rum a hned 3 jeskyně v okolí. Stejně tak v Mantanzas mají asi nejhezčí jeskyni, co jsme kdy v životě viděli, a to jako jeskyňář jsem jich už pár set po světě poznal!
Potápění
Potápění s lahví lze na několika místech, ale popravdě to mě dost zklamalo, neboť korály jsou často mrtvé a ryb jsme viděli hodně málo. Naopak jinde pouze se šnorchlem jsme viděli třeba i karety či krásně veliké langusty na dně. A krásné ryby. Nicméně takové Rudé moře v Egyptě je pro potápění o několik levelů výše.
Kubánské silnice
A ještě jedno téma a to dost podstatné – kubánské silnice jsou kapitolou sama pro sebe. I na dálnici, která má 3 krásně široké pruhy a kde často potkáte tak 1 auto za 5 km, narazíte na díru, co dokáže prorazit gumu.
Silnice žluté barvy by měly být jako naše 1. třídy, ale platí to co u dálnic. Jen děr je daleko více. Proto průměrná rychlost po Kubě a státovkách byla asi 55 km / hod. U silnic červené barvy – tedy 2. třídy, se průměr snížil asi na 30 km / hod. Byly však i úseky třeba celých 20 km k St. Lucii, kdy jsme jeli 10 km rychlostí a předjížděli nás i místní kovbojové na koních. Jedete totiž většinou příkopy, neboť uprostřed silnice jsou díry jak po leteckém náletu. Proto když se vám povede sehnat terénní vůz, máte vyhráno. Jen je cenově 2x dražší než byl náš Peugeot. Výhodou však vždy bylo to, že jsme pokaždé dojeli a po celou dobu jen s jednou proraženou pneumatikou a boulí na druhé. Proto kontrola rezervy a heveru v kufru auta při samotném půjčení a plná nádrž benzínu, který není u každé pumpy, je vždy nutností a ušetří následně kopec starostí. Jsou oblasti, kde by vám nikdo dlouho nepomohl. Kdyby ale náhodou sebevětší problém nastal, máte s sebou skvělého průvodce Julia a vše je opět jednodušší.
Přeji všem cestovatelům na tento úžasný ostrov mezi Karibikem a Atlantikem hodně štěstí, krásné počasí a minimálně stejně parádní zážitky jako jsme měli my dva na cestě dlouhé 2500 km.
I díky našemu úžasnému příteli Juliovi!
Jarda
