Jak jsme poprvé v životě ochutnali pravé safari
23.10.2016

Jak jsme poprvé v životě ochutnali pravé safari

O této nabídce

Jak už to u nás bývá téměř u každého příběhu, i naše cesta do Tanzánie začala pořádnou chybou na straně aerolinky. Naši výpravu na safari nám tentokrát zaplatili Ethiopian Airlines, tedy jedna z nejlepších afrických aerolinek. Sedím v práci a z ničeho nic volá Jirka: „Míro, jsou letenky do Afriky za 100 éček. My letíme do Keni, ale jde i třeba Tanzánie.“ Z lidí, kteří přicházejí v úvahu, mi telefon bere jenom Jakub, a proto další 2 letenky kupuji naslepo. Až večer se tedy dozvídám, že termín je pro všechny OK a že naší pánské jízdě nestojí nic v cestě – tedy skoro. Během následujících dní totiž ještě musíme všichni vysvětlit našim drahým polovičkám, že chyba už je opravena a že tentokrát musí zůstat doma…

Datum odletu se pomalu blížilo a zvláště u kluků pomalu rostlo znepokojení, že nemáme vůbec nic rezervováno ani naplánováno. Rčení, že kovářova kobyla chodí bosa, se bohužel v našem případě potvrdilo 100 %, a proto na poslední chvíli jen kupuji přípoj z Prahy do Milána a dál děj se vůle boží. Z letiště v Miláně ještě bookujeme hotel v Dar es Salaamu na první noc a jediné, co víme, je, že chceme jet na safari. Vybíráme jeden z nejlevnějších hotelů v Daru jen pár set metrů od autobusového terminálu, který se později ukázal jako dokonalé místo pro začátek cesty autobusem dále po Tanzánii.

Na to, že vše zjišťujeme až na místě, máme obrovské štěstí a naše cesta dopadla v rámci možností mimořádně dobře. Jak se ale dočtete níže, spoustu věcí bylo možné udělat jinak a o mnoho lépe. V tomto cestopise tedy uvedu i několik rad pro ty, kteří se do Tanzánie teprve chystají.

Hned po příjezdu do hotelu s pomocí recepčních rezervujeme první ranní autobus na příští den do Arushy, která bývá často přezdívaná jako hlavní město safari. Právě odsud nejčastěji vyrážejí jeepy do všech okolních národních parků, tedy zejména Serengeti, kráteru Ngorongoro, Tarangire a Lake Manyara. Již před odletem zjišťujeme, že náš termín (přelom září a října) je zde mimosezóna, protože velká stáda pakoňů a zeber jsou v rámci velké každoroční migrace v Keni. Končí zde dlouhé období sucha, takže zvířata s vypětím posledních sil čekají na první déšť a nejsou moc aktivní, na druhou stranu se ale všechna koncentrují v okolí posledních málo zdrojů vody. Zpětně výběr termínu hodnotíme velmi dobře – rozhodně se necítíme být o nic ochuzeni. Abych ale nepřeskakoval, stále náš ještě čekala 10 hodinová cesta autobusem, která se následně protáhla na více než 14 hodin.

Dle doporučení z internetu ze všech možných autobusů vybíráme Kilimanjaro Express, který by údajně měl být jeden z nejlepších. V ceně jízdenek (přibližně 350 Kč) máme i základní občerstvení a hlavně – cestou můžeme nasávat místní kulturu prostřednictvím místních filmů / seriálů v televizi. Už po pár desítkách minut zjišťujeme, že naše mozky v rámci pudu sebezáchovy vypínají téměř okamžitě potom, co se rozhodneme televizi sledovat, a proto většinu cesty prospíme. Z malých střípků při vědomí jsme ale zjistili, že každý náš seriál má ve srovnání s tanzánskými filmy kvalitu doslova oskarových velkofilmů. Jen zde se zřejmě může stát, aby hlavní hrdina desítky minut řešil se svým otcem, zda se má rozvést se svou štíhlou ženou a najít si ženu jinou (která by mohla být tlustší). Hlavním problémem bylo to, že novou ženu by nemusela jeho stávající postel unést, a musel by investovat do nové bytelnější postele, na kterou ale nemá peníze. Podobně zajímavých zápletek zde byly desítky.

Cestu jsme nakonec i s výraznou podporou kamaráda Jacka úspěšně přečkali a se 4 hodinovým zpožděním konečně dorazili do Arushy. Zde se nás ihned ujali místní naháněči a po pár minutách tvrdého smlouvání jsme dostali nabídku na safari, která se neodmítá – 4 dny ubytování a 3 dny safari s plnou penzí za 390 dolarů / os., což jsme po poradě s internetem vyhodnotili jako velmi přijatelné. Během těchto dnů jsme navštívili kráter Ngorongoro a parky Lake Manyara a Tarangire, přičemž každý z nich byl trochu jiný a všechny byly skvělé.

Až později jsme však pochopili, že každých 10 dolarů v ceně je velmi znát i na kvalitě poskytovaných služeb (podstatných i zdánlivých maličkostí) a ne vždy je to nejlevnější také nejlepší. Výběru agentury, kde si safari objednáte, bychom tedy nyní věnovali o hodně větší pozornost a ideálně dali na osobní doporučení. Pokud pojedete do Arushy autobusem jako my a budete chtít vyrazit na safari hned příští ráno, určitě není od věci si safari zajistit předem (z domu nebo již v Dar es Salaamu). Kdo má dobré zkušenosti s nějakou konkrétní agenturou, napište nám prosím do komentářů. 🙂

Z našeho pohledu je z celého safari nejdůležitější to, jaká zvířata se vám během cesty podaří spatřit, což je na první pohled jen těžko ovlivnitelné. Ve skutečnosti však máte o hodně větší šanci uvidět něco opravdu vzácného, jestliže si vyberete společnost, která má v parku více aut, než je tomu u malých agentur s jedním jeepem. Všechna auta jsou neustále propojená vysílačkami a řidič vám tak průběžně nabízí, jestli raději chcete jet doleva, kde je lev s ulovenou antilopou, nebo doprava, kde je sloní rodinka. Velký rozdíl je potom nejen v informovanosti, ale také v ochotě řidiče ukázat vám opravdu to nejzajímavější.

Propastné rozdíly jsou potom také v kvalitě ubytování, stáří a vybavení jeepu, stravě i celkovém přístupu ke klientům. Když jsme přímo na místě měli možnost srovnání, někdy jsme trochu litovali, že jsme si raději pár dolarů nepřiplatili. I přes všechny mouchy však pro nás safari bylo doslova životním zážitkem a každý den jsme si naplno užili.

[singlepic id=912 w=576 h=432 float=center]

Masaj v kráteru Ngorongoro

[singlepic id=913 w=576 h=432 float=center]

Bůvol v Lake Manyara

[singlepic id=914 w=576 h=432 float=center]

NP Tarangire

[singlepic id=915 w=576 h=432 float=center]

NP Tarangire

[singlepic id=916 w=576 h=432 float=center]

NP Tarangire

[singlepic id=917 w=576 h=432 float=center]

NP Tarangire

Další fotky ze safari si můžete prohlédnout zde.

Tyto dny jsme ale také museli využít k tomu, abychom naplánovali další pokračování naší cesty. Čím více jsme naše pokračování řešili, tím bylo jasnější, že za 4 zbývající dny prostě nejsme schopni dle původního plánu dojet až k západní hranici, pokračovat podél jezera Tanganika na jih a ještě se vrátit zpět vlakem do Dar es Salaamu. Nakonec tedy tak trochu zvítězila lenost a rozhodli jsme se strávit několik posledních dní na plážích Zanzibaru. Cestou zpátky do Salaamu jsme využili druhé doporučované autobusové společnosti, Dar Express, jejíž autobus měl na místo dorazit již před 4. hodinou odpolední. S trochou štěstí jsme tedy měli stihnout poslední trajekt na Zanzibar. Autobus této společnosti byl nádherný, téměř nový a zdaleka nejlepší, který jsme do té doby viděli. Až po nástupu jsme objevili jeho obrovskou nevýhodu, která přebíjela všechny jeho přednosti – nebylo tam vůůůůbec žádné místo na nohy, což je při celém dni v autobuse sakra cítit. Už po pár desítkách minut jsme s láskou vzpomínali na náš starý Kilimanjaro Express.

Po noci v Dar es Salaamu jsme hned brzy ráno vyrazili do přístavu a k cestě jsme využili nedaleko stojící Tuk Tuk. Cena 5000 šilinků (asi 60 Kč) se nám zdála velmi příznivá, a tak jsme ani moc nesmlouvali. Po pár kilometrech nás navíc řidič přesadil do taxíku svého známého s odůvodněním, že do úplného centra Tuk Tuky nesmí. Již tehdy nám to bylo podezřelé, ale po opětovném ujištění, že cena zůstala stejná, jsme přeci jenom do vozu nasedli. Kde je zakopaný pes, jsme zjistili už o pár minut později po příjezdu do přístavu.

Namísto 5000 šilinků po nás řidič nejednou začal chtít 50000 šilinků a v mžiku se kolem vyrojili desítky černochů, kteří potvrzovali, že je to běžná cena a že mu ji máme zaplatit. Během chvíle se na místě objevil i policajt, který nám řekl, že pokud nezaplatíme celých 50000, odvede nás na stanici, kde strávíme zbytek dne sepisováním různých protokolů. Když už se blížil odjezd naší lodi, pokusili jsme se naposledy o kompromis a nabídli řidiči 25000 šilinků. Po jeho odmítnutí k nám najednou přistoupil slušně oblečený pán, který celou dobu stál poblíž a spor sledoval, doplatil za nás zbytek a dokonalou angličtinou se nám omluvil za vzniklé nepříjemnosti. Celá nepříjemnost tedy měla celkem pozitivní dohru a znovu jsme měli možnost se přesvědčit, že všude na světě jsou skvělí i méně poctiví lidé.

Po této zkušenosti jsme se rozhodli, že budeme ještě obezřetnější a jakékoliv dohody si necháme od druhé strany písemně potvrdit. Už následující dny měly ukázat, jak důležité toto rozhodnutí bylo.

Hned po příjezdu na Zanzibar jsme se domluvili, že nebudeme ležet celé 3 dny na pláži a na celou dobu pobytu jsme si každý půjčili skútr. V garáži, kam nás jeden místňák po dotazu na půjčovnu ochotně zavedl, bohužel tolik motorek neměli, a proto majitel bez váhání zastavil projíždějící motorku, majitel vyndal z pod sedla nákup, a potřebný počet motorek byl rázem k dispozici. Jakožto právník jsem v rámci své profesionální deformace dopsal do smlouvy vše, co nám majitel půjčovny ústně potvrdil – všechny motorky mají havarijní pojištění bez jakékoliv spoluúčasti, pojištění proti krádeži a vůbec pojištění proti všemu, takže v žádném případě nebudeme platit nic nad rámec sjednaného půjčovného. Po vyhotovení zanzibarského řidičáku jsme tedy mohli s klidným srdcem vyrazit na cestu po ostrově.

Už po pár metrech jsme zjistili, že nová móda z pevninské části našla své bohaté uplatnění i na ostrově – zhruba na každých 500 m jsme potkali obrovský zpomalovací retardér, který řidičům brání, aby jezdili jako šílenci. Nežádoucím účinkem je potom to, že na nich údajně vzniká téměř polovina dopravních nehod v Tanzánii. O tom jsme se poprvé přesvědčili už po pár kilometrech, když se Honza přehlédl retardér a letěl jako Raška za dob své největší slávy. Nepojízdnou motorku jsme odstavili v nedalekém národním parku, jehož správce odvezl pomláceného Honzu do nemocnice. Pro jednoho z nás tedy putování po ostrově skončilo dřív než začalo. Aby toho nebylo málo, poslední den jsem v ostrém slunci při západu slunce přehlédl retardér a motorku položil také. Cestu jsme tak zakončili s nelichotivou bilancí 2 zničených motorek ze 4 a jedné zapomenuté helmy v nemocnici během necelých 3 dnů. Možná vás nepřekvapí, že z nás majitel půjčovny neměl radost, ale to bych zase předbíhal. 🙂

Vzhledem k Honzovému stavu jsme se rozhodli, že celý pobyt zůstaneme na jednom místě, odkud budeme vyrážet na na výlety po celém ostrově. K tomu jsme zvolili Blue Reef Resort na známé pláži Jambiani, přičemž tento výběr byl možná naše nejlepší rozhodnutí během celé cesty. Za 25 $ na os. a noc se snídaní (v hlavní sezóně je cena vyšší) jsme si užívali absolutní pohodu přímo u pláže s dokonale bílým pískem, zázemím velmi hezkých bungalowů a servisu nejlepší restaurace, na kterou jsme v Tanzánii narazili.  Jediným nedostatkem nejen této pláže, ale obecně celého Zanzibaru, byl obrovský rozdíl mezi přílivem a odlivem, který dle našeho odhadu činí na délku asi 800 metrů! Ani tyto extrémy však nezabránily nedaleké vesničce Paje, aby se stala jedním z nejvyhledávanějších míst na světě pro stále populárnější kite surfing.

Poslední den před odletem jsme se rozhodli podniknout velkou cestu kolem ostrova a hlavně zastavit se na pláži Kendwa, údajně jedné z nejkrásnějších pláží na světě. Tato pláž je také jedinou na Zanzibaru, kde je minimální rozdíl mezi přílivem a odlivem, takže se zde v pohodě vykoupete celý den. Přestože krása této pláže poseté luxusními resorty a tisíci evropských turistů je nepopiratelná, s nostalgií vzpomínáme na naši téměř prázdnou pláž v Jambiani, kde každé odpoledne narazíte jen na partu dětí hrající při odlivu fotbal. Během pár hodin, které jsme na této pláži strávili, jsme si jen stěží zvykali na dotěrnost místních prodavačů. Na druhou stranu, pokud někdo preferuje luxusní resorty a krásné pláže, můžeme Kendwa jen doporučit.

To už se ale pomalu začínalo stmívat a my měli před sebou ještě dlouhou cestu do Zanzibar City, kterou jsem si ještě zpestřil skokem přes retardér. 🙂 Hned po příjezdu jsme zjistili, že to s tím pojištěním bez spoluúčasti není tak úplně pravda. Po předložení smlouvy majitel nakonec souhlasil, že mu zaplatíme jen 50 dolarů (reálná škoda byla mnohonásobně vyšší) a cenu ztracené helmy. Přestože byl majitel celkem pohodář a jeho jednání bylo na hony vzdálené od přístupu taxikáře v Daru, naše obezřetnost se nám tentokrát mimořádně vyplatila. Ještě teď nám je majitele půjčovny líto, když si představíme, jak nabouranou motorku vysvětloval jejímu skutečnému vlastníkovi. Po vrácení motorek a krátké procházce po Stone Townu již naše cesta pomalu končila a před námi již byla jen cesta na letiště a domů. Přestože zvláště safari pro nás všechny byl neskutečný zážitek, myslím, že si všichni dáme od Afriky na pár let pohov. Přeci jenom JV Asie je prostě JV Asie. 🙂

[singlepic id=918 w=576 h=432 float=center]

Naše pláž na Jambiani

[singlepic id=919 w=576 h=432 float=center]

Recepce našeho ubytování na Jambiani

[singlepic id=920 w=576 h=432 float=center]

Kite surfing v Paje

[singlepic id=921 w=576 h=432 float=center]

Kae beach – prý nejhezčí západ slunce na Zanzibaru

[singlepic id=922 w=576 h=432 float=center]

Slunečníky na Kendwa beach

[singlepic id=923 w=576 h=432 float=center]

Kendwa beach

Co bychom udělali stejně

  • Hotel v Dar es Salaamu byl ideální pro začátek cesty do Arushy;
  • jsme rádi, že jsme jednu cestu absolvovali autobusem a viděli život a krajinu mimo turistické oblasti;
  • 3 dny na safari je tak akorát – víc už by nás to asi tolik nebavilo;
  • ubytovní v Blue Reef Resort na Jambiani bylo naprosto dokonalé a navíc za velmi rozumné peníze;
  • půjčení motorek na Zanzibaru stálo za to  – možná by ale stačil 1 nebo 2 dny (půjčovna motorek je například v Paje).

Co bychom udělali jinak

  • Více pozornosti bychom věnovali výběru agentury na safari a nekoukali bychom jen na cenu;
  • cestu z Arushy na Zanzibar a ze Zanzibaru do Daru bychom absolvovali letecky. V případě včasného nákupu je cena trajektu a letadla prakticky stejná a pohodlí je nesrovnatelné. Mezi Dar es Salaamem a Zanzibarem nyní létá nízkonákladová společnost Fastjet, která prodává jednosměrné letenku už za 250 Kč. Cena trajektu je přitom zhruba 30 dolarů. Mezi Arushou a Zanzibarem létá několik aerolinek, přičemž při včasném nákupu ceny začínají už okolo 70 dolarů;
  • Naše cesta byla opravdu hodně lightová a pro větší dobrodruhy by možná byla i trochu nudná. Pro jakoukoliv větší cestu po Tanzánii je ale 10 dní na místě žalostně málo – ideální by bylo zhruba tak týden přidat. Výhodou je naopak to, že tuto cestu zvládne opravdu každý a kombinace safari a odpočinek na plážích Zanzibaru vůbec není špatná.

 

 

 

 


3
Zapoj se do diskuze

avatar
1 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors
MireKMartin Recent comment authors
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Martin
Host
Martin

V Jambiani jsme meli hotek pres vanoce za 15 usd se snidani. Dale za to stoji ma zanzibaru potapeni s divokymi delfiny, po smlouvani za 20 usd na osobu a potapeni v blue lagune za cca usd i s pujcenim bryli a snorchlu…pujcovna motorek v Paje pry patri Cechum.

Martin
Host
Martin

Sorry za chyby na mobilu se to blbe psalo…ta blue lagun za 10 usd na osobu

Už ti letenky nikdo nevyfoukne

Nejlepší akce aerolinek jsou pryč často i během několika minut a bohužel se nikdy nedostane na každého. Nastav si naše e-mailové notifikace, stáhni si appku a o každé akci budeš zaručeně vědět jako první. Jen blázen dává svým soupeřům dobrovolně náskok, no ne? :)
Chviličku prosím, zaletsi.cz pro Vás vyhledává tu nejlevnější letenku ;)