O této nabídce
Cestování v rytmu samby s dárkem od Iberie
Od doby, co jsem se začal zajímat o levné letenky, místo pro svou letní dovolenou zásadně neplánuji dopředu. Celý rok zkrátka čekám na ten nejlepší tarif a potom se rozhoduji během několika minut, zda už jsem konečně kápnul na to pravé nebo zda ještě stojí za to čekat dál. Vzhledem k tomu, že Jižní Amerika byla už dlouho snem mé přítelkyně, nemusel jsem při chybném tarifu v březnu tohoto roku dlouho přemýšlet. Po rychlém telefonátu s Jirkou byly role rozdělené – já letím v září za 6 tis. do Brazílie, ty v říjnu za 7,5 tis. do Peru. Rychle se dívám na navazující spoje a kupuji. Večer se k nám přidávají ještě mí rodiče, takže sestava pro naši dovolenou je kompletní.
Jak už to u podobných haló akcí někdy bývá, postupem času zjišťuji, že termín dovolené mi úplně nevyhovuje a že dost možná nebudu moci odletět. Konečné rozhodnutí padá až několik týdnů před cestou, kdy již původní cena letenek na vodopády Iguazu stoupla na trojnásobek. Rychle měním plán cesty, což se později ukazuje jako dokonalý tah.
Cena přískoků po Evropě už taky není úplně ideální, ale nakonec se mi daří koupit letenku z Prahy do Malagy s přestupem v Bruselu a letenku z Paříže do Prahy za slušné 3 tis…
3.9. Praha => Brusel => Malaga
Dnem D pro naši cestu je středa 3.9., kdy vyrážíme z Prahy a poprvé testujeme stále ještě poměrně novou linku Jetairfly do Bruselu Charleroi. Po několikahodinovém přestupu pokračujeme s Ryanairem do Malagy, první zastávky na naší cestě.
Malaga je rozhodně jedním z nejpříjemnějších překvapení naší cesty. Ačkoliv jsem o tomto městě až tolik neslyšel, jedná se o nádherné historické město s katedrálou, která se hlavně zevnitř může měřit prakticky s kteroukoliv církevní stavbou na světě. Velkým překvapením pro nás je to, kolik zde potkáváme Slováků, kteří nám shodně vyprávějí, že se sem od zavedení přímých letů Ryanairu z Bratislavy jezdí vykoupat třeba jen na prodloužené víkendy (malý tip pro naše bratry ;). My bohužel tolik času nemáme, a tak po krátké procházce centrem a několika hodinách na pláži pomalu vyrážíme na letiště. Stejně jako v Praze, i v Malaze mají Airport Express (autobus č. 75), který projíždí téměř celým centrem a za 3 EUR Vás za zhruba půlhodinku doveze z pláže až na letiště.
Den D je tu – letíme do Charleroi
[singlepic id=196 w=512 h=384 float=center]
Před přistáním v Bruselu – Jetairfly je jedna z mála nízkonákladovek, která má i obrazovky
[singlepic id=197 w=512 h=384 float=center]
Neexistuje lowcost akce bez aspoň jednoho letu s Ryanairem 🙂
[singlepic id=210 w=512 h=384 float=center]
Promenáda v Malaze
[singlepic id=222 w=512 h=384 float=center]
Katedrála v Malaze, zevnitř možná nejhezčí, jakou jsme viděli
[singlepic id=223 w=384 h=512 float=center]
Typická fotka z místní městské pláže, kde se zaručeně domluvíte slovensky
[singlepic id=224 w=512 h=384 float=center]
4.9. Malaga => Madrid => Sao Paulo
Po krátkém dohadování na check inu o tom, jestli je naše letenka platná nebo ne, konečně držíme v ruce boarding passy a po krátkém letu do Madridu nasedáme do Airbusu A340-600 k našemu nočnímu letu do Sao Paula. Vzhledem k tomu, že se jedná o náš první delší let s Iberií, čekáme, zda se potvrdí nepříliš lichotivé zprávy našich známých o tomto španělském národním přepravci. Rozhodně milým překvapením pro nás byl téměř nový interiér s velkou obrazovkou a docela slušnou sedačkou (a opravdu příjemnou hudbou před vzletem a po přistání J). Další dojmy už byly bohužel o poznání horší (nepříjemné letušky, neroznášení pití téměř po celou noc), přičemž snídaně byla zdaleka to nejhorší, co jsem na dálkovém letu zažil. Co bychom ale chtěli za ty peníze…
Do Sao Paula dorážíme brzy ráno místního času a začínáme řešit, jak se dostat do centra. Autobusy z letiště nejsou úplně levné (necelých 50 realů, tj. asi 350 Kč, buď na druhé letiště, nebo na hlavní autobusové nádraží, která jsou na metru), a proto jsme se rozhodli pro cestu taxíkem. Ten nás za 120 realů dovezl až přímo před náš hotel v centru města.
O Sao Paulu jsme dopředu věděli, že zde není nic moc k vidění a nemá cenu tady dlouho zůstávat. Když už jsme sem letěli, nakonec jsme se oproti původním plánům rozhodli dát tomuto hlavně průmyslovému městu šanci a jeden den zde zůstat. Sao Paulo je město velkých extrémů, a to ve všech ohledech. Ačkoliv ve všech průvodních se píše hlavně o proslulých favelách v Riu, my jsme tyto rozdíly vnímali o mnoho silněji právě v Sao Paulu. Když se nyní řekne Sao Paulo, všichni si jako první vybavíme místní bezdomovce. Nikde na světě jsme jich neviděli tolik v centru města, a to i na místech, kde by je člověk nejméně čekal. Jsou jich stovky na hlavních náměstích (Praca da Se a Praca da Republica ), na hlavních třídách, přímo u vchodů do kancelářských budov bank a známých mezinárodních společností, zkrátka všude. Po několika hodinách, když člověk všudypřítomné bezdomovce přestane vnímat, musí uznat, že jde v podstatě o docela hezké město s několika velmi pěknými budovami z koloniálního období, příjemnými restauracemi a super obchody. Dokonce si troufám říci, že kdybychom v Sao Paulu naši cestu končili, jeli bychom domů o pár kilo těžší.
Sao Paulo je jednoznačně místem, kde jeden den úplně stačí a kde jsme objevili jen jedno místo, které opravdu stojí za vidění. Tím místem je vyhlídka z místní administrativní budovy Edificio altino arantes (aktuálně sídlo Santanderu), kam se můžete nechat po předložení pasu zadarmo vyvést a podívat se tak z výšky na celé centrum města.
Na palubě Airbusu A340 – 600 do Sao Paula
[singlepic id=225 w=512 h=384 float=center]
Městské divadlo v Sao Paulu – prý jedna z hlavních památek ve městě
[singlepic id=226 w=512 h=384 float=center]
Katedrála na Praca sa Sé
[singlepic id=227 w=384 h=512 float=center]
Bezdomovci jsou VŠUDE!
[singlepic id=228 w=384 h=512 float=center]
[singlepic id=198 w=384 h=512 float=center]
Pohled z vyhlídky na Praca da Sé
[singlepic id=199 w=512 h=384 float=center]
6.9. Sao Paulo => Paraty
Jedním z hlavních cílů na naší cestě byl ostrov Ilha Grande, známý svými plážemi, přírodou a díky absenci aut také pohodovou atmosférou. Vzhledem k tomu, že bychom při cestě dokonce i prvním ranním autobusem měli problém stihnout poslední odpolední loď na ostrov, rozhodli jsme se udělat cestou ještě jednu zastávku, a to v městečku Paraty. Ze Sao Paula jsme vyjeli brzy ráno dálkovým autobusem společnosti Reunidas Paulista. Jízdenky stojí okolo 500 Kč a hlavně v nejvyšší sezóně doporučujeme koupit je přes internet co nejvíce dopředu. Zpětně ani v nejmenším nelitujeme, že jsme si nakonec vybrali denní spoj, protože cesta místními horami, podél pralesa a po pobřeží rozhodně stojí za vidění.
Paraty je typické koloniální městečko, které se díky obchodu se zlatem těšilo před několika staletími velkému významu. Naštěstí pro nás význam města rychle upadl, díky čemuž zůstalo prakticky dodnes v podobě, jakou mělo v 16. století. V centru města tak nenajdete jedinou asfaltovou silnici, jedinou moderní budovu a vůbec cokoliv, co by nasvědčovalo existenci moderní civilizace. I díky tomu si toto město zasloužilo zařazení do světového kulturního dědictví UNESCO. Přestože pláže v okolí města nestojí za mnoho, z místního přístavu jezdí pravidelně celá řada lodí na okolní ostrovy, které jsou údajně v tomto ohledu o mnoho lepší.
Pláž v Paraty
[singlepic id=200 w=512 h=384 float=center]
Už dlouho jsem neviděl tak velký odliv jako tady – ideální pro lidi, kteří rádi jdou 200 m s vodou po kolena 🙂
[singlepic id=201 w=512 h=384 float=center]
Centrum Paraty…
[singlepic id=202 w=512 h=384 float=center]
… návrat o 500 let zpět
[singlepic id=203 w=512 h=384 float=center]
Oslava Dne nezávislosti v Paraty
[singlepic id=204 w=512 h=384 float=center]
7.9. Paraty => Angra dos Reis => Ilha Grande
Vzhledem k tomu, že celé Paraty (ať je sebekrásnější) projdete nanejvýš za pár hodin, hned druhý den po poledni jsme vyrazili do přístavu Angra dos Reis, odkud jezdí loď na Ilha Grande. Autobusy z Paraty vyjíždějí každou hodinu (cena 10,5 realu = 75 Kč) a trajekty z Angry na ostrov několikrát denně (cena 14 realů = 100 Kč). Poslední loď vyjíždí z Angry v 15:30 a poté už si můžete nechat zajistit jen soukromý člun, který vás na ostrov převeze násobně dráže. Všechny jízdenky je možné koupit přímo na místě.
Ilha Grande je jedno z nejúžasnějších míst, které jsem v životě navštívil a které je jako dělané pro dovolenou s vaší polovičkou. Přístavní městečko je plné kaváren a restaurací (čím jste dále od pláže, cena všeho výrazně klesá). Díky tomu, že je ostrov plný různě dlouhých a skvěle značených turistických tras, z nichž většina vede místním pralesem, jde také o ráj pro všechny milovníky nenáročné turistiky.
Další zajímavostí tohoto ostrova je pláž Lopez Mendez, která je považována za jednu z nejhezčích pláží na světě. Naším tipem je vyrazit sem brzy ráno pěšky (asi 7 km po značené stezce pralesem) a zpátky se večer svézt na jedné z lodí, které po celý den pendlují mezi městečkem a touto pláží. My jsme dále absolvovali plavbu kolem ostrova se zastávkou na (údajně) nejhezčích plážích, kterou naopak příliš doporučit nemůžeme (vždy jde o výlet s obědem, ale organizátoři už zapomínají zmínit, že oběd není v ceně :)). Namísto tohoto výletu bychom příště pouze šli po pobřeží, kde cestou narazíte na desítky nádherných míst, kde nebudete omezeni délkou zastávky a budete mít naprosté soukromí. My jsme na ostrově zůstali 3 dny a ideální délka pobytu je podle mého ještě o den více.
Příjezd na Ilha Grande
[singlepic id=205 w=512 h=384 float=center]
Náš hotel – skvělý poměr cena / výkon
[singlepic id=207 w=512 h=384 float=center]
Pláž kousek od přístavu
[singlepic id=208 w=512 h=384 float=center]
Svítání na Ilha Grande
[singlepic id=209 w=512 h=384 float=center]
9.9. Ilha Grande => Angra dos Reis => Rio de Janeiro
Po návratu zpět na pevninu jsme pokračovali do Rio de Janeira, vrcholu a současně cíli naší cesty. Tentokráte jsme využili autobusů společnosti Costa Verde, které jezdí do Ria zhruba každou hodinu za 43 realů (320 Kč). Alternativou je také cesta z města Mangaritiba, odkud se se stejnou společností dostanete do Ria za 30 realů (220 Kč). Problémem může být, že loď mezi Mangaritibou a Ilha Grande jezdí jen jednou denně (v 8 ráno tam a 17:30 zpátky, cena také 14 realů), takže následné spojení do Ria může být trochu komplikovanější.
V Riu jsme se ubytovali ve slovenském hostelu Lisetonga nedaleko od Copacabany. Hostel jako takový rozhodně není špatný, ale jeho hlavní výhoda se skrývá jinde a mohou jí využít i lidé, kteří upřednostní větší pohodlí hotelu.
Lisetonga totiž nabízí prohlídky města na skútrech se skvělým soukromým průvodcem (Vlastou), díky kterým poznáte město úplně jinak, než byste byli schopni jinak. Každý výlet trvá od 10 od rána do pozdního večera a cena je 50 realů na osobu za průvodce (nejméně však 150) a 120 realů za skútr (pokud je vás lichý počet, jeden člověk jede s Vlastou). Pokud jste tedy 4, tento výlet Vás vyjde zhruba na 800 Kč na osobu, což alespoň v našem případě byly nejlépe investované peníze za celou dovolenou.
Během tohoto výletu se dostanete mimo jiné do jedné z největších favel, přičemž Vlasta vás zkušeně upozorňuje, kam nemáte chodit, protože se tam dealují drogy, nebo které domy nemáte fotit, protože tam bydlí místní drogoví bossové. Ti by si prý mohli myslet, že jste z tajné policie, a v rámci „prevence“ by nemuseli mít zájem si tento fakt příliš ověřovat. Vlasta Vás také vezme na střechu jednoho z místních domů, odkud máte celou favelu a město pod ní jako na dlani. Majitel tohoto domu se dokonce živí tím, že sem za jeden reál pouští turisty. Kdyby se vám zde tak zalíbilo, že byste tu chtěli zůstat, Vlasta je vám dokonce schopen zajistit práci nosiče za 20 realů na den (no neber to :)).
Kromě návštěvy favely jsme se dostali na několik vyhlídek, kde je vidět téměř celé Rio a vyjeli skoro až nahoru ke Kristovi. Jen úspora nákladů na městskou dopravu, na lístek nahoru na Krista (kam jsme my vyjeli na motorce) a na jídlo, které jsme měli ve favele za zlomek ceny v centru, přitom téměř dosahovala ceny našeho výletu. Vzhledem k tomu, že doprava v Riu je kvůli neustálým zácpám velmi složitá, během tohoto výletu je možné vidět tolik, kolik jinak nestihnete ani za 3 dny (a kdyby měl někdo pochyby, nejde o placenou reklamu :)).
Dále rozhodně doporučujeme navštívit Copacabanu, centrum města, Selarónovo schodiště, stadion Maracana a botanickou zahradu. Naopak výjezd lanovkou na Pão de Açúcar je podle mého názoru po cestě na skútru zbytečný, zvláště při poměrně vysoké ceně 53 realů (400 Kč). Jestliže máte rádi party, nenechte si ujít ani návštěvu některého z místních klubů.
Po 4 dnech v Riu se naše cesta pomalu chýlila ke konci, a tak přišel čas vyrazit na letiště. Velkou výhodou je v Riu jednotná cena taxíků odkudkoliv z centra města na letiště 50 realů (asi 370 Kč), přičemž tento taxík vám rádi zajistí na recepci každého hotelu. Vzhledem k už výše zmiňovaným zácpám doporučujeme dát si pro cestu na letiště velkou rezervu a počítat s délkou cesty až 3 hodiny. Autobusy jezdí na letiště každou půlhodinu za 14 realů na osobu a doba trvání je oproti taxíku zákonitě větší.
Sice si nás většina Brazilců plete s Dominikánskou republikou, ale najdou se i tací, kteří znají i naši vlajku 🙂
[singlepic id=211 w=512 h=384 float=center]
Náš skoro soused při ubytování v Riu – ubytování bych s ním asi neměnil…
[singlepic id=212 w=512 h=384 float=center]
… Ale výhled z „okna“ nemá špatný
[singlepic id=213 w=512 h=384 float=center]
V centru favely Rosinha
[singlepic id=214 w=512 h=384 float=center]
Pohled z vyhlídky
[singlepic id=215 w=512 h=384 float=center]
Vyhlídka u sochy Krista
[singlepic id=216 w=512 h=384 float=center]
…a ještě jeden
[singlepic id=217 w=512 h=384 float=center]
socha Krista
[singlepic id=218 w=512 h=384 float=center]
Kristus a Maracaná – pro místní 2 hlavní stavby ve městě
[singlepic id=219 w=512 h=384 float=center]
Pão de Açúcar
[singlepic id=220 w=512 h=384 float=center]
Botanická zahrada
[singlepic id=221 w=512 h=384 float=center]
13. – 14.9. Rio de Janeiro => Madrid => Paříž => Praha
Let zpátky u nás probíhal velmi podobně jako cestou tam – let Airbusem A340 do Madridu s podprůměrným servisem a tragickou snídaní, navazující let z Madridu do Paříže dokonce i bez nabídky pití v ceně a dále vyzkoušení nízkonákladové aerolinky Transavie na trase Paříž Orly – Praha. Před posledním z letů jsme se stihli pohádat s pracovníky bezpečnostní kontroly, kteří nám chtěli zabavit naše tuhé marmelády z Brazílie, které jsme na doporučení Vlasty vezli domů jako dárek. Díky teplu na letišti tyto marmelády získali nepatrně gelovou konzistenci, takže se rázem staly velkým bezpečnostním rizikem pro leteckou přepravu. Vše nakonec dopadlo dobře, když si naše marmelády dal do odbaveného kufru pán, který se vracel z návštěvy Davis cupu. I přes zklamání z prohry totiž dokázal jako jediný z lidí u check inu pochopit, že z Jižní Ameriky je možné vést i něco jiného než drogy a že marmeláda (přestože je trochu gelová a tudíž nemůže být na palubě) pro něj není žádným rizikem.
Ačkoliv jsem se nikdy za velkého fanouška Jižní Ameriky (a už vůbec ne Brazílie) nepovažoval, tato dovolená byla opravdu skvělá a po návratu jsem musel uznat, že Brazílie má něco do sebe. Nakonec mi tak ani nevadilo, že jsme neviděli vodopády Iguazu, které podle mého mají smysl jen v případě cesty delší než 14 dní (s možným vynecháním Sao Paula a Paraty).
Pro někoho zajímavým údajem může být, že 12 dní v Malaze a Brazílii nás vyšlo přibližně na 23 tis. Kč na os., což je o něco více než kolik utratíte za dovolenou v JV Asii.
Teď už můžeme jen doufat, že se zase objeví nějaká akce, díky které bude možné zaletět si na druhý konec světa za 6 tis. Kč. J