O této nabídce
4 vody za 4 dny ve Svaté zemi
Kam se pojedu vykoupat v létě k moři se vždy rozhoduji podle cen letenek. Zkrátka tam, kam to vychází nejlevněji, tak tam letím. Zhruba v polovině dubna se objevila levné letenky z Prahy do Tel Avivu za 1625 Kč/os. tam i zpět, což je na čtyřhodinový let parádní cena a navíc z Prahy. Jak to u těchto nejlevnějších letenek bývá, na rozhodnutí o koupi/nekoupi mám pár desítek minut, než je koupí někdo rychlejší. Rychle volám kamarádům, ok, potvrzeno, vyplňuji jména, zavazadla na víkend neřeším, stačí malé kabinové a za několik dalších minut mi letenky přistávají v e-mailu. Hurááá, letíme! To byl ale ještě mezi Palestinci a Izraelci relativní klid…
Pár dní před odletem se bezpečnostní situace v Izraeli značně zhoršuje, sleduji proto zprávy na CNN, stránky Ministerstva zahraničních věcí a registruji se do systému DROZD. Ministerstvo vyhodnocuje situaci jako uspokojivou, přeci jenom Izraelsko-palestinský konflikt trvá už více než sto let a v poslední době to vypadá, že jak Palestinci tak Izraeli si potřebují vyprázdnit sklady s municí.
11. 7. Praha => Tel Aviv
Rozhodnutí o tom, jestli nakonec pojedeme, ve mně utvrdil i funkční izraelský protiraketový systém Iron Dome (česky nazývaném Želená kopule), který v případě vystřelení rakety z Palestiny dokáže antiraketou tuto raketu sestřelit. V posledních dnech se Izraelci chlubí 90% úspěšností sestřelení rakety, která míří na obydlené území, což je solidní úspěšnost.
Na letiště přijíždíme zhruba 2,5 hodiny před odletem. Je velmi brzo ráno, letiště se teprve probouzí kromě naší linky odlétají charterové lety do Bulharska a na řecké ostrovy. Ačkoliv jsme se odbavili on-line, jdeme se podívat na odbavovací přepážku, kolik že lidí to s námi poletí. K našemu překvapení to vypadá na skoro plné letadlo – ve frontě stojí především ultraortodoxní Židé (poznáte je podle toho, že muži nosí sukně, klobouky, mají pejzy a narostlý plnovous), ale také pár turistů, kteří mají zřejmě podobné úmysly jako my. Rychle procházíme pasovou kontrolu, na bezpečnostní kontrole vše standardní, jako kdybychom letěli třeba do Londýna. Za dalších 20 minut nás autobus veze k letadlu, rychle nastupujeme a Airbus A320 s více než 90% obsazeností míří do Svaté země.
Během letu se ozval kapitán letadla, který nás upozornil na přelet řeckého ostrova Rhodos, stewardi dvakrát projeli uličku s občerstvovacím vozíčkem a 30 minut před přistáním na letišti Bena Guriona kapitán letadla oznamuje, že kvůli bezpečnostním důvodům budou toalety až do přistání zamčeny a všichni cestující musí být připásáni. Toto bezpečnostní pravidlo bylo například dočasně zavedeno na letech do USA krátce po nepovedeném atentátu na lince z Amsterdamu do Detroitu. Tehdy se na toaletu nesmělo celou jednu hodinu před přistáním v USA.
Na letišti pojíždíme k terminálu 3 (terminál 1 byl bez důvodů uzavřen) a úplně poprvé vystupujeme z letadla Wizzairu chobotem. J Na celnici se rychle ptají na důvod návštěvy. Jednoslovná odpověď tourism sličnou celnici uspokojuje a dávám nám speciální kartičky, které nám umožňují vstoupit do Izraele a zároveň zastupují celní razítko.
Jdeme do třetího patra si vyzvednout auto z autopůjčovny, chvilku bloudíme, jelikož nikde nejsou směrovky a nebo jsou, ale jsou v hebrejštině. Po chvíli přijíždí shuttle bus, který nás zdarma odváží tříminutovou jízdou ke stánku autopůjčovny Thrifty.
Za nějakých 2200 Kč včetně základního pojištění jsme si přes porovnávač objednali Mazdu 3. Na místě nám ale oznamují, že dostaneme zdarma upgrade na úplně novou Mazdu 6. Paráda! Agent v autopůjčovně nám nabízí připojištění spoluúčasti. Obvykle bychom toto pojištění odmítli, ale u úplně nového auta se trochu bojíme, a za 900 Kč si připojišťujeme přední a boční skla, podvozek a snižujeme spoluúčast na 0 Kč. V případě nehody bychom tedy neplatili za škodu ani korunu. Nasedáme hned do auta vyjíždíme z letiště a míříme na jihovýchod do Jeruzaléma.
V Jeruzalému máme v plánu navštívit staré město (Křížovou cestu, Chrám božího hrobu, Zeď nářků…) a levné ubytování máme rezervováno na Olivové hoře s výhledem na mešitu Al-Aksá. Po příjezdu vidíme kroužit nad Jeruzalémem dron, u vjezdu do starého města nás několikrát odklání bez důvodu policie. Zkoušíme to objet, ale dostáváme se do šílené zácpy, všichni na sebe troubí, do toho mezi auty procházejí lidé z odpolední modlitby. Před námi vidíme hustý černý dým, vypadá to na velký zapálený kontejner. Měníme narychlo plány, vyjíždíme z Jeruzalému, projíždíme přes izraelsko-palestinský check-point bez povšimnutí. Dostáváme se tedy na palestinské území Západního břehu Jordánu a jedeme k Mrtvému moři.
Koupeme se v něm zdarma na veřejné pláži včetně sprch u Ein Gedi (nejbližší pláže od Jeruzaléma jsou placené). Je to hodně velký wow zážitek – voda je totiž 10x slanější a ve vodě si můžete v klidu přečíst noviny.
Nedá se v ní ale vůbec plavat jak vás to nadnáší, ani zde nežijí žádní živočichové. Po vykoupání rozmýšlíme co dál. Na západ k Beerševě jet nemůžeme, je to moc blízko pásma Gazy, Nakonec volíme delší variantu a jedeme na jih až do Eilatu, hraničního města s Egyptem a Jordánskem a jediným izraelským městem, které má přístup k Rudému moři.
V Eilatu je večer už pouhých 35°C ve stínu (u Mrtvého moře bylo dokonce 44°C), je zde cítit vedlejší sezóna nebo možná více rozdmýchaný izraelsko-palestinský konflikt jak je tu málo turistů.
Díky tomu, že nám vybouchlo ubytování v Jeruzalémě, hledáme hotel a smlouváme na nějakých 500 Kč/os/noc, kde jsme měli dvě hlavní podmínky – aby tam bylo čisto a aby tam byla funkční klimatizace, protože spát v 35°C je asi stejné, jako kdyby vám někdo dal k posteli zapnutý fén.
Přílet do Izraele
[singlepic id=166 w=512 h=384 float=center]
Jedna fotka z Jeruzaléma, moc jsme toho neviděli
[singlepic id=167 w=512 h=384 float=center]
Klesáme k Mrtvému moři
[singlepic id=168 w=512 h=384 float=center]
Naše kára na víkend
[singlepic id=169 w=512 h=384 float=center]
Jiný dopravní prostředek u benzínky
[singlepic id=170 w=512 h=384 float=center]
Relax v Mrtvém moři
[singlepic id=171 w=512 h=384 float=center]
12. 7. Eilat => Tiberias
Brzy ráno se jedeme vykoupat na pláž kousek od podmořské pozorovatelny (The Underwater Observatory Marine park). Rudé moře je o poznání méně slanější než Mrtvé, na druhou stranu je plné pestrobarvných rybek. Snídáme nastojáka u benzínky přímo v centru Eilatu, je tu správně mrtvo, všechny ostatní obchody jsou zavřené a míříme zpět na sever. Ještě jednou se koupeme v Mrtvém moři nedaleko hotelu Leonardo (mnohem lepší veřejná pláž, než v Ein Ghedi) a poté směřujeme k Masadě, starověké pevnosti na stolové hoře, která vznikla v roce 100 př. n. l. Na horu se dá dostat třemi způsoby, pěšky od Mrtvého moře, pěšky z druhé strany silnice od města Arad (pozor, od téhle silnice se nedostanete autem přímo k Mrtvému moři a musíte jet zpět) a lanovkou. Vzhledem k tomu, že venku bylo nějakých 39°C, využíváme lanovku tam i zpět. Od pevnosti moc nečekejte, jsou to ruiny, ale je zde moc pěkný výhled na Negevskou poušť a Mrtvé moře.
Odpoledne míjíme odbočku k Jeruzalému, odkud jsme přijeli a na hranicích mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu nás staví na check-pointu vojáci. Chtějí vědět odkud jsme, odkud a kam jedeme a také co máme v kufru. Vše bylo korektní rychlé, zejména když vojanda viděla/cítila u nás v kufru moje ponožky, pouští nás zpět na izraelské území a my jedeme na sever podél hraniční řeky Jordán do města Tiberias. Krajina se začíná zelenat – z pouště se stávají pastviny a za chvíli míjíme i menší lesy. Navečer přijíždíme do Tiberiasu, města, které leží u Galilejského jezera a bydlíme v tomto slušném hotelu. Do tohoto města jezdí Izraelci na dovolenou, nicméně kromě heberejštiny na promenádě u jezera je slyšet hodně i americká angličtina. Zkoušíme první restauraci (předtím jsme jeli jen a pouze fastfoodové kebaby) a musím uznat, že blízkovýchodní kuchyně je opravdu vynikající.
Negevská poušť
[singlepic id=173 w=512 h=384 float=center]
Eilat
[singlepic id=174 w=512 h=384 float=center]
Lanovka na Masadu
[singlepic id=175 w=512 h=384 float=center]
Masada
[singlepic id=176 w=512 h=384 float=center]
Oběd
[singlepic id=177 w=512 h=384 float=center]
řeka Jordán
[singlepic id=178 w=512 h=384 float=center]
Tiberias
[singlepic id=179 w=512 h=384 float=center]
13. 7. Tiberias => Golanské výšiny => Tel Aviv
Z Tiberiasu míříme ráno ještě trochu severně kolem Galilejského jezera a přijíždíme na sporné území Golanských výšin, které izraelská armáda dobyla od Sýrie v roce 1967. Aktuálně je ze dvou třetin spravováno Izraelem a jedna třetina u hranice se Sýrií je území nikoho pod správou OSN. Nic moc tu není, jedeme po silnici a vlevo minové pole, vpravo minové pole. Nicméně pro Izraelce má toto území strategický význam zejména díky pitné vodě, která se zde hodně vyskytuje.
Severněji k hranicím se Sýrií už nejedeme, vracíme se ke Galilejskému jezeru a poprvé se koupeme ve sladké vodě. Nebe a dudy, zlaté Mrtvé moře, kde se daly v pohodě číst noviny.
Odpoledne jsme měli navštívit přístav Haifa, nicméně díky informacím, že některé rakety, vypálené z pásma Gazy, dopadly nedaleko přístavu, opět měníme plány a jedeme rovnou do Tel Avivu.
V odpoledních hodinách bloudíme uličkami Tel Avivu, nicméně po chvíli úspěšně nalézáme náš hotel. Nebyl zrovna nejlevnější, ale pro čtyři lidi byl v poměru cena/výkon absolutně nejlepší. Pan domácí nám ještě ukazuje kryt v přízemí, kam se schovat v případě rozeznění sirén, oznamujících raketový útok. Jedná se o místnost v přízemí s malým oknem, zesílenými zdmi a dveřmi. Ještě nám říká, že po rozeznění sirény máme zhruba 80 vteřin, než raketa dopadne nebo bude sestřelena. Bereme si plavky a míříme na pláž vyzkoušet poslední, čtvrtou, vodu – Středozemní moře. Na pláži bylo celkem dost turistů, pár lidí se koupalo, pár lidí hrálo badminton. Najednou se ozvaly sirény. A co teď? Nikdo nijak nepanikaří, spousta lidí si bere věci z pláže a míří se schovat v poklidu alespoň pod nejbližší budovu. Auta ale jedou dál, lidé vytahují kamery, foťáky a čekají, až uvidí sestřelení rakety antiraketou z Iron Domu. Najednou se na obloze objeví tři čáry, z druhé strany tři čáry, jako by se tam pohybovalo velikou rychlostí hodně malých letadýlek. Bum. Bum. Bum. Iron Dome úspěšně sestřelil tři rakety. Lidé tleskají a vracejí se zpět na pláž, jako by se nic nestalo. My si dáváme kebab, pivo a jdeme spát.
Golanské výšiny
[singlepic id=180 w=512 h=384 float=center]
Bacha miny
[singlepic id=181 w=512 h=384 float=center]
Bacha tanky
[singlepic id=182 w=512 h=384 float=center]
Oběd v Tiberiasu, tahle ryba tam údajně žije
[singlepic id=183 w=512 h=384 float=center]
Vpravo nahoře je dým – Iron dome akorát sestřelil raketu, dole jsou vidět čáry od ostatních raket
[singlepic id=184 w=512 h=384 float=center]
V Tel Avivu je jinak super promenáda
[singlepic id=185 w=512 h=384 float=center]
Slunce zapadá…
[singlepic id=186 w=512 h=384 float=center]
14. 7. Tel Aviv => Praha
Poslední den jedeme ráno na letiště, kde vracíme v autopůjčovně staronovou Mazdu 6 se kterou jsme najeli více než 1100 km a jdeme na vlastní kůži vyzkoušet údajně nejpřísnější letištní kontrolu na světě. První kontrola byla u vjezdu na letiště, kde nám zkontrolovali běžně pasy a zeptali se nás, kam letíme. Další kontrole se vyhýbáme, protože odbavené zavazadlo nemáme a jsme rovněž odbaveni on-line. Jdeme tedy na security, nicméně tam nás posílají zpět, že jsme neprošli bezpečnostním pohovorem. Pro cestující, kteří se odbavili on-line, je přichystaný úředník za pultem vpravo od bezpečnostní kontroly, takže nemusíme čekat v dlouhé frontě s cestujícími, kteří si chtějí odbavit zavazadlo. Všichni dostáváme podobné otázky typu: „Balil sis sám zavazadlo? Nepřevážíš něco pro někoho? Bylo zavazadlo celou dobu s tebou? Kdo ti prodal svůj telefon? Nebyl to náhodou prodejce, jehož děda je z Palestiny?“ 🙂 Dostáváme na pas nálepky s nějakým číselným označením a jdeme na security. Kromě klasického bezpečnostního rámu a rentgenu zavazadla všechno musí z batůžku ven, hlavně nabíječky na cokoliv. Pracovníci se ale chovají korektně a zase mi všechno v batůžku rovnají. Co trochu nechápu – velká poloprázdná láhev s vodou mi prošla a vůbec je nezajímala. Utrácíme poslední šakaly a míříme s Wizzairu zpátky do Prahy.
Prodloužený víkend v Izraeli byl super, škoda, že bezpečnostní situace nedovolila navštívit Jeruzalém a Haifu. Tak snad někdy příště.
Bye Bye Izrael
[singlepic id=187 w=512 h=384 float=center]
