Současná koronavirová krize mě sice nenachytala na švestkách, nýbrž však na hroznech. Abych byl upřímný tak tedy spíše na konzumaci jejich výsledného produktu, a to červeném víně v provincii Araucanía na jihu Chile. A to je právě důvod, proč nyní trčím v domácím vězení a přemýšlím, kde přesně trávit karanténu.
Původně plánovaný zpáteční let byl samozřejmě aerolinkou zrušen, přičemž náhrada ve stylu „mountfieldovského kola štěstí“ mi vynesla pouze voucher na další nákup. Můj oblíbený hobbymarket, kde jsem se chystal svůj tvrdě vydobytý voucher uplatnit, zůstal pro následující období zavřený a já musel zamířit ke konkurenci. Asi je vám jasné, jak jsem ve vedlejším hobbymarketu se svým slevovým kuponem pochodil.
Cesta do karantény
Taktika zněla jasně: nepanikařit jako většina cestovatelů kolem. Mezitím co jsem tedy čekal na letenky za „přijatelnou cenu“, začalo v domovině platit pravidlo o povinné karanténě pro všechny navrátivší se výletníky bez ohledu na zemi, odkud přivandrovali. Cesta po ose Pucón – Santiago de Chile – Sao Paulo – Londýn – Praha nakonec zabrala krásných plnotučných pět dní.
Po příjezdu do pražských Holešovic na účastníky zájezdu z Londýna čekalo setkání s „intergalaktickými bytostmi ve skafandrech“, říkejme jim třeba hygiena. Ti následně sanitkami všechny odsouzené odvezli do domácích věznic. Nechyběly ani zvukové efekty, tudíž byl příjezd před vinohradský činžovní dům skutečně pompézní (až jsem si v euforii nasadil roušku nedbale). 
Vzhledem k povedenému ántré by jeden téměř očekával srocené davy žádající o můj podpis před vstupem do baráku, nekonalo se.
Tento fakt přisuzuji skutečnosti, že tu nebydlím příliš dlouho. Vlastně k jedinému kontaktu s nejbližší sousedkou došlo, když jsem se pár měsíců zpátky navracel v nočních hodinách z jistého podniku restauračního typu – to byly časy, snad se nyní mohu považovat za zasloužilého pamětníka. V domnění, že právě sousedčin byt je tím mým novým hnízdem, začalo dobývání bytové do jednotky o patro níže. Kupodivu mě nerozhodila ani skutečnost, že při odchodu z nového bytu směrem „osvěžovna“ jsme dva psy, jejichž štěkot přes zavřené dveře nezněl zrovna jako „Welcome Home“, ještě neměli. Situace skončila voláním strážců zákona. Naštěstí ale nikdo nepřijel. Techničtěji založení jedinci totiž tuší, že k volání je třeba použít mobilního telefonu, nikoliv kukátka ve dveřích. Tak či onak, upínat se s prosbou ohledně zásobování v karanténě právě na tuto sousedku asi nebude tím nejlepším nápadem.
Trest začíná
Teď si tedy začínám odpykávat svůj dvoutýdenní trest odnětí svobody v domácím vězení bez možnosti vycházek. Trest je to velmi adekvátní – čím totiž nejvíce potrestáte člověka zvyklého na časté výletování více, než petlicí na dveřích. Nedá se nic dělat, nasadil jsem tepláky a začal kňučet na rohožce u dveří hned pod nástěnnou mapou světa. To ovšem i to nejtvrdohlavější stvoření po čase přejde a já začal na internetech lovit všemožné návody a články. V ideálním případě mé oči toužily po zhltnutí článku s tématem, kde trávit karanténu. Podvědomí mi však říkalo, že musím začít obecněji. Začal jsem tedy zběsile googlit hesla jako „nejkrásnější karantény světa“, „karantény, kam se budete rádi vracet“ či „karanténa, která každému učaruje“.
Nabízené články však vypadaly lehce odlišně. „10 nejkrásnějších treků světa“ – „paráda, ale já včera vystoupal do čtvrtého patra činžovního domu a výše to v následujících dvou týdnech nepůjde,“ článek zamítám. 
„10 nejkrásnějších surfařských pláží, které musí navštívit i nesurfaři“ – „skvělé, náměstek ministra zdravotnictví přeci doporučoval promořování,“ pomyslím si. „Jak ale vzít čáru a dostat se za čáru? Ideálně tak, aby to vzhledem k mastným pokutám neudělalo čáru přes cestovatelský rozpočet?“ přemýšlím nahlas. Odpovědi se nedoberu a článek odsouvám jako irelevantní vzhledem k mé situaci. Pouze krátkou radost mi pak udělá článek „10 nejhezčích zadečků…“, ale ani tam recept, který by mi ukázal světlo na konci tunelu, nenacházím. Jsou Velikonoce, a tak se jako mnoho dalších zkusím obrátit na nebesa. Stejný nápad nicméně měla i „banda z Hradu“ a tiskový mluvčí patrně dělá se všemi svatými interview, neboť já článek s tipy do karantény stále nenacházím. No nic, musím si tedy nastalý stav zanalyzovat sám! Tak pojďme do toho…pojďme společně nalézt ta nejlepší místa, kde trávit karanténu.
10 míst, kde trávit karanténu
Při letmém pohledu na internetové návody zjišťuji, jak magická je numerologie. Úspěch takového článku je totiž předem ovlivněn počtem tipů. Dříve bych se v podobném strastiplném okamžiku obrátil na Věru Nemethovou, alias Jolandu (budiž jí zem lehká), dnes to ale musím zvládnout sám. Byť nejsem žádným IT expertem, tak mě selský rozum během odpoledne dovede k myšlence, že základem takové článku je udržení binární soustavy. Takže těch tipů musí být vždy 1-0, tedy 10. Vymyslet však 10 míst, kde trávit karanténu uvnitř bytu s dispozicí 3+1, se nezdá býti lehkým úkolem.
1) Můj pokoj
Přirozeně první volba. Můj pokoj, moje pevnost, moje nemovité všechno. Kde jinde bych se cítil více „doma“? Kde jinde bych měl mít největší prostor pro seberozvoj (ano, stejně jako mnoho dalších „bloggerů“ mám pocit, že jakákoliv minuta v karanténě nevěnovaná seberozvoji je pouhým mrháním času)? Kde jindy bych se měl oddávat opojnému tanci s múzami?
- Plusy:
+ známé prostředí
+ vybavenost pokoje
+ klid od celého světa - Mínusy:
– samota
– magická síla postele, která mi nedovolí vstávat před polednem
– najednou se tu tolik věcí, kterých jsem si dříve nevšiml (květiny prosí o přesazení, šatník si žádá probírku, stěny se dožadují výmalby atd.) -> seberozvoj jde do kytek
2) Obývací pokoj
Jednoznačně druhá volba. Místo, kde chillovat nikdy nebylo snazší. Místo, kde se rozjela každá párty. Místo, kde žádný alkohol nikdy nechutnal špatně. Místo, kde nuda nikdy nehrozila.
- Plusy:
+ velká plocha umožňující současný pobyt mnoha osob vhodné na mejdan
+ gauč a křesla
+ Netflix - Mínusy:
– velká plocha umožňující současný pobyt mnoha osob nyní působí opuštěně, depresivně
– Netflix disponující zvláštním magnetem, díky němuž zapomínám na základní lidské potřeby
– daleko do kuchyně
3) Pokoj spolubydlící
Ano, teoreticky se jedná o zajímavou alternativu. Prakticky tuto možnost okamžitě zamítám dle rčení „co je v domě, není pro mě“.
4) Kuchyně
Napajedlo, krmelec, základ všeho. Místo životních jistot, nekonečné prosperity a blahobytu. Místo, kde slyšíte syčet plyn. Místo, kde bublá vývar na plotně. Místo, kde se ukrývá basa s rezatým ležákem, jenž uhasí každou žízeň!
- Plusy:
+ nezemřu hlady
+ blízkost špajzu s pivem
+ čas oprášit staré vánoční dárky a stát „Master Chefem“ - Mínusy:
– nebezpečí nakynutí
– chybí gauč či postel
– zapojení varné konvice do oběhu až podezřele často vyhazuje pojistky a jejich „nahození“ je fakt dřina (cca na dvě piva)
5) Koupelna
Za normálních okolností poměrně užitečná místnost. Osobně v ní standardně mnoho času netrávím, ovšem k této zralé úvaze jsem došel v rámci interního několikaměsíčního sledování své spolubydlící.
- Plusy:
+ vana (když si do reproduktorů pustíte šumění moře, máte pocit, že jste hodně někde – jen ne v Praze na Vinohradech)
+ záchod činící z koupelny multifunkční destinaci
+ koupelnový radiátor, který v karanténě zahřeje jako nikdo jiný - Mínusy:
– chybějící špunt u vany způsobující neustálé koupání se v čase odlivu
– záchod, který koupelnu dokáže proměnit ve vysoce rizikovou destinaci
– zrcadlo (sebeláska je poměrně v kurzu, ale při letmém pohledu na chlapce, jehož 5denní cesta dnem i nocí zmačkala jak papír, si dokážu představit zajímavější milostné vzplanutí)
6) Toaleta
Tradiční destinace, bez níž si hnízdo neumím představit. Místo, kde se každé ráno řeší kancelářské záležitosti. Místo, kde se rodí ty nejzajímavější nápady. A také místo, kde máte vždy klid.
- Plusy:
+ v karanténě se netřeba obávat vyrušení během cesty, nikdo jiný s místenkou zaručeně nepřijde
+ malá knihovna nabízející interesantní sbírku populární literatury
+ prostě trůn (kdo by se necítil jako král) - Mínusy:
– relativně stísněný prostor
– může se stát rizikovou destinací
– s toaletním papírem je v karanténě třeba hospodařit, neboť při častých návštěvách potenciálně hrozí aplikace „rozvojového pravidla levé ruky“
7) Chodba
Absolutně fádní a nudný prostor. V každodenním standardním životě ho člověk ani nevnímá. Prostor s vysokými stropy, kde se v zimě topí „Pánu Bohu do oken“, a tzv. čekárna pro vstup do koupelny i na toaletu. Nyní však velmi zajímavý prostor umožňující např. fyzickou aktivitu.
- Plusy:
+ vysoké stropy vhodné pro tzv. švihandling
+ velký prostor, kde se dá odložit úplně všechno
+ tč. supluje sušárnu - Mínusy:
– nemá okna
– nemá gauč ani postel
– nemá ledničku ani špajz
8) Balkon
Kapitánský můstek, rozhledna, vyhlídka. Jste venku, ale zároveň neopouštíte byt. To je až téměř neuvěřitelné kouzlo, taková malá magie.
- Plusy:
+ stalking je zajímavá kratochvíle, která se dá provozovat až několik hodin denně
+ umožňuje pravidelné self-testování na COVID-19 díky bylinkám z babiččiny zahrádky (dýchací soustava prozatím nevykazuje problémy)
+ vyhřívání se na sluníčku - Mínusy:
– aktivita ve dvoře není valná, chybí zajímavé objekty ke stalkingu
– občas fouká a hrozí nastydnutí
– distribuce slunečních paprsků probíhá pouze v dopoledních hodinách, kdy autor článku zpravidla ještě odpočívá
9) Dvorek
Area sdílená se všemi sousedy. V současné době hojně okupovaná potěrem z níže alokovaných bytových jednotek. Navíc v porovnání s okolními dvorky ten náš není vůbec hezký. „Proč vždycky sousedé musí mít něco víc?“ zamýšlím se jako správný Čech! „Hle, starší žena ze sousedství něco sází a nemá roušku,“ všímám si a obratem volám ochránce zákona! „Tak a je to! To mají za tu hezkou zahradu!“ spokojeně si mnu ruce. Uh, následně se probírám z odpoledního šlofíka a za poslední myšlenkový tok se pěkně dvakrát proplesknu přes tváře.
- Plusy:
+ konečně společnost (po několika dnech v karanténě odhaduji stejné mentální úrovně)
+ drobnohled sousedstva (mohu ukázat, jaký jsem sportovec, a vytvořit si dobrou reputaci)
+ betonový povrch je bezúdržový - Mínusy:
– několik ukřičených dětí
– drobnohled zákonných zástupců potěru (nemožnost vzít si na dvorek sladkosti – třeba bonbony a lízátko)
– absence téměř golfového trávníku (sousední činžák má)
10) Sklep
Potenciálně nejvhodnější místo pro přečkání karantény z hlediska epidemiologů, tzv. absolutní karanténa. Malá kóje, petlice, jídlo od majordoma na příděl ob den, věčná tma. Však oni si to ti cestovatelé rozmyslí a dlouho budou trčet doma. Skrze e-maily se tento drastický vládní postup začíná šířit i mezi mými přáteli (mně osobně ho poslali prarodiče, kteří ho obdrželi od Jany, jejíž sestru babička potkává každé úterý a čtvrtek v pekárně). Údajně přijde kontrola z krajské hygienické stanice a hlavní náčelnice spustí: „Nezlobte se, že Vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se Vás nezeptala, jestli máte sklep! Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“
Tak, to bychom měli. Zanalyzován mám snad každý metr čtvereční, možná i krychlový, našeho bytu. Unikátní seznam 10 míst, kde trávit karanténu v bytě 3+1, je kompletní. Jak se mi samotná analýza povedla, musíte už posoudit sami.
Predikované selfie po opuštění karantény
Kde trávíte karanténu vy? Máte nějaké zaručené tipy a triky, jak si ji zpříjemnit? Kam vyrazíte po opuštění domácího kriminálu jako první? Napište nám do komentářů nebo rovnou do diskuze.
