Kultura a zvyky v Rusku

V tomto článku se podrobněji podíváme na témata jakými jsou ruská historie, kultura a zvyky v Rusku, náboženství v Rusku i ruské státní svátky a další významné dny.

Historie

Historie Ruska je velmi bohatá a není možné ji obsáhnout v několika větách. Budeme se tedy věnovat pouze několika událostem s přesahem do současnosti.

Opravdovou velmocí se Rusko stalo v 16. století za vlády Ivana IV. Hrozného, prvního ruského cara, kterému se podařilo dobýt rozsáhlá území. V této době byly také postaveny některé významné památky jako například chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě.

Po smrti jeho a jeho nástupce Borise Godunova nastává za nezanedbatelného přispění Poláků, hlavních regionálních konkurentů, občanská válka a doba temna. Zejména na základě této události Rusové považují historické křivdy s Polskem za vzájemné a omlouvají tím pozdější události. Je však zřejmé, že tyto 2 národy se nikdy nebudou mít rády.

Další historickou událostí je vláda Petra I. Velikého a Kateřiny Veliké v 18. století, kdy došlo k velkému hospodářskému rozmachu. V této době byl podle evropského vzoru vybudován Petrohrad a bylo sem přesunuto hlavní město Ruska. Z tohoto období pramení fakt, že Petra I. nemají v Moskvě příliš v lásce. 🙂

Moderní historie

Nejdůležitější novodobou událostí byl rok 1917, kdy byl nejprve v Únorové revoluci svržen a popraven car a jeho rodina. Následně se po Říjnové revoluci ujali vlády bolševici vedení Vladimírem Iljičem Leninem. Ten je dodnes v Rusku přijímán velmi pozitivně, takže na jeho sochy narazíte na každém kroku. Jeho jméno nese například moskevské metro nebo národní knihovna a jeho tělo je dokonce dodnes vystaveno v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Jedním z hlavních důvodů Leninovy popularity je také fakt, že za jeho vedení došlo v roce 1922 ke vzniku Sovětského svazu. Jeho dílo později dokonal jeho následovník Josif Vissarionovič Stalin, v důsledku jehož teroru v Sovětském svazu zahynuly miliony lidí. Většina Rusů si ho však pamatuje hlavně jako člověka, který dokázal porazit Hitlera, a proto je dnes vnímán spíše pozitivně.

Nejpozitivnějším a nejemotičtějším momentem v historii je pak vítězství nad Hitlerem ve Velké vlastenecké válce 9. května 1945, což je dodnes nejdůležitější ruský svátek. S ohledem na obrovské celonárodní vypětí a množství obětí doslova v každé rodině je tento okamžik v dějinách pro každého Rusa nedotknutelný. Rusové proto nepoužívají termín 2. světová válka, ale Velká vlastenecká válka, která začala až 22. června 1941 napadením ze strany Německa. Rusové se neradi baví o událostech v období 1939 až 1941, což v diskuzích o politice a historii vede k častým sporům. Ty často utnou úhybem stranou tvrzením, že až vám ve válce mimo jiné při osvobození Československa zemře tolik příbuzných jako jim, můžete je poučovat.

Vhodným tématem k diskuzi není ani rok 1968 a vpád spojeneckých vojsk do Československa, o kterém místní často mnoho informací nemají. Většinou matně vnímají, že něco takového proběhlo a že to asi bylo z důvodu geopolitické stability východního bloku potřeba.

Poslední velkou událostí, kterou bychom chtěli zmínit, je rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Málokoho asi překvapí, že je v Rusku vnímán velmi negativně. Rusko tím ztratilo pozici supervelmoci a mnoho lidí se s tím dodnes těžce smiřuje. Michail Gorbačov je tak mnohými dodnes vnímán jako slaboch a vlastizrádce. Devadesátá léta jsou pod vedením Borise Jelcina ve znamení vlády mafie a oligarchů, rozkrádání státního majetku a krize, která vyvrcholila v roce 1998 nevídanou hyperinflací.

K určité stabilizaci došlo až po roce 2000 pod vedením nám velmi dobře známého Vladimíra Vladimiroviče. Ten je v Rusku mnohými milován za zajištění relativní stability a posílení geopolitického postavení Ruska ve světě. Druhá polovina obyvatel jej pak nenávidí za likvidaci opozice a rozkrádání státu. Pravdu mají svým způsobem obě strany.

Kultura

Rusové jsou lidé, kteří milují velké věci, a to v pozitivním i negativním smyslu. Tato vlastnost se projevuje například při dovolené, kdy jsou schopni za jeden večer roztočit celoroční úspory. Dost dobře o tom vypovídá hláška z oblíbeného sovětského filmu Moskva slzám nevěří: „Když se zamilovat, tak do královny, když prohrát, tak milion“. Jsou to také mistři improvizace, jednoduchých řešení složitých problémů a způsobů, jak obejít jakýkoliv systém.

Rusům extrémně záleží na tom, co si o nich myslí ostatní, a proto jsou schopni utratit celé jmění za nový iPhone nebo auto, i kdyby měli následující rok jíst suchý chleba. Jen v Rusku tak můžete narazit na zlatá auta a jiné podobné bizarní demonstrace toho, kolik mají peněz.

Prostí lidé jsou naopak extrémně skromní a neuvěřitelně pohostinní. O své hosty se dokonale postarají a často se s nimi rozdělí doslova o poslední krajíc chleba (chci si přečíst více o jídle a pití v Rusku). Při cestách po Rusku jsme tak zažili několik obřích trapasů, kdy jsme nečekanou pohostinnost nebo projev přátelství nebyli připraveni a nebyli schopni ji oplatit.

Mimořádně silná přátelství je další věc, která tuto zemi charakterizuje. Někdy se až nechce věřit, jak se odmítavě, byrokraticky či přímo nepřátelsky se stejný člověk dokáže chovat k neznámému člověku, a jak nezištně je ochoten pomoci kamarádovi. Hloubka vztahů je zde na naše poměry neuvěřitelná. Rusové v tomto ohledu dávají přednost kvalitě před kvantitou, a proto tady spíš zažijete výpravu pár kamarádů chatu na ryby než velké párty pro spoustu známých.

Místní obyvatelé jsou relativně konzervativní lidé, které bychom mohli srovnat zhruba s úrovní Česka před 20 – 30 lety. Homosexuálové a příslušníci dalších menšin zde nemají život úplně snadný a v muslimských částech Ruska si nemohou dovolit ani „existovat“. Ve většině případech bychom však postoj označili spíš za fóbii než nesnášenlivost. Může tak někdy docházet k úsměvným momentům, kdy se vás babička na Sibiři před ubytováním ustrašeně zeptá, zda náhodou nejste homosexuál, protože to by vás jinak ubytovat nemohla.

Pro většinu Rusů je také charakteristický silný vztah k umění, zejména k literatuře, hudbě a divadlu.  Rusko je také zemí literárních a hudebních velikánů jako jsou Puškin, Dostojevskij, Čechov, Gogol, Čajkovskij nebo Stravinskij. Když pojedete do Moskvy nebo Petrohradu, doporučujeme navštívit nějaké představení, například v moskevském Velkém divadle. Ať už vyrazíte na operu, balet nebo činohru, nebudete zklamaní. Starší lidé vyrůstající v období Sovětského svazu jsou také velmi sečtělí a vzdělaní a často vás svými znalostmi strčí do kapsy.

Struktura obyvatel a náboženství

Rusko je devátým nejlidnatějším státem světa a žije zde necelých 150 mil. obyvatel. Většina z nich žije v evropské části země, zatímco celá Sibiř je téměř liduprázdná. Etničtí Rusové tvoří 81 % obyvatelstva, na druhém místě jsou Tataři s necelými 4 % a třetí jsou Ukrajinci s 1,4 %. V posledních letech se v Rusku objevuje stále více přistěhovalců hlavně z východu Ukrajiny, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Mnoho z těchto lidí jsou typičtí gastarbeiteři, kteří zde pobývají jen část roku a pracují na stavbách nebo jako taxikáři, zatímco zbytek rodiny je doma v jejich zemi.

Pokud jde o náboženství, je v Rusku nejvíce rozšířené pravoslavné křesťanství, k němuž se hlásí zhruba polovina obyvatel. Na druhém místě jsou muslimové s 10 %, kteří žijí zejména v oblasti Kavkazu (Ingušsko, Dagestán, Čečensko) a dále v Tatarstánu v okolí Kazaně. V posledních letech v Rusku vliv náboženství výrazně stoupá a jen zhruba 12 % obyvatel se považuje za ateisty.

Svátky a významné dny

V Rusku není mnoho státních svátků, ale volné dny jsou vždy spojeny do bloků, aby bylo možné využít volno co nejlépe. Dá se tedy říct, že se zde tolik neslaví svátky, ale lidé mají spíš prázdniny. Typickým příkladem jsou novoroční svátky 1. – 8. 1., kdy je volno a v Rusku se nepracuje. Dva až tři z těchto dní zákonitě vychází na víkend, a proto se tyto volné dny přenesou k jiným svátkům v roce, aby vznikl co nejdelší prodloužený víkend. Pokud svátek vychází na víkend, přenese se na pátek. Když svátek vychází na čtvrtek, přenese se volno na pátek a ve čtvrtek se končí dřív. 🙂

Jediným státním svátkem, který Rusové opravdu slaví, je Den Vítězství (nikoliv jako v Evropě 8. 5., ale 9. 5.). Tento den je nejen vojenská přehlídka v Moskvě, ale také mnoho doprovodných akcí po celém Rusku. Jednou z nich je pochod nesmrtelného pluku, kdy městem procházejí lidé s fotografiemi svých předků, kteří bojovali ve válce.

Druhým takovým dnem je Nový rok, který se slaví 31. 12. Tato oslava v praxi připomíná spojení našeho Štědrého dne a Silvestra do jednoho večera. Nejprve je slavnostní večeře, Děda Mráz naděluje dárky, a poté se všichni rozutečou a jdou do města s kamarády slavit Nový rok.

Pravoslavné Vánoce (7. 1.) a Velikonoce jsou potom především církevní svátky a nepraktikující věřící je kromě speciálních svátečních jídel příliš neslaví.

Více tradic než se samotnými Velikonocemi je spojeno s tzv. Maslenicí, která odpovídá našemu masopustu. Probíhá celý týden před velkým půstem, tedy 7 týdnů před Velikonocemi. První den svátku děti vytvoří ze slámy strašáka Maslenicu, se kterou obcházejí domy a koledují. Zde je vítají ženy s tácy plnými blinů (palačinek). Poslední den je poté Maslenica odnesena na kraj vesnice a spálena.

Ve velkých městech se nyní Maslenica slaví už trochu komerčně s různými vystoupeními, tancem, stánky s blinami a dalším občerstvením, ale na vesnici je možné se ještě setkat s tradičními oslavami.

Pro cestovatele jsou ještě celkem zajímavé Den Ruska (12. 6.) a Den Moskvy (první nebo druhá sobota v září). Tyto dny jsou spojeny s velkými oslavami, ohňostroji, laserovou show, ale také nekonečnými zácpami v metru.

Kompletní přehled ruských svátků:

• 1. – 8. ledna: novoroční prázdniny (7. 1. jsou Vánoce);
• 23. února: Den ochránců Vlasti (mužská obdoba MDŽ, aby chlapi měli taky nějaký svátek);
• 8. března: Mezinárodní den žen;
• 1. května: Svátek jara a práce;
• 9. května: Den Vítězství;
• 12. června: Den Ruska;
• 4. listopadu: Den národní jednoty.